Zlaté zklamání, limit utekl. Netrefoval jsem odraz, mrzí trojskokana Vondráčka

Na halovém mistrovství republiky v atletice v Ostravě soutěžil v modrobílém dresu pardubické Hvězdy nakonec jako jediný. A zdálo by se, že skokan Jiří Vondráček reprezentaci svého klubu zvládl dokonale — vždyť zvítězil v trojskoku a přidal bronz v dálce. Jenže 32letý sportovec od sebe čekal mnohem víc: pomýšlel na pokoření trojskokanského limitu pro mistrovství Evropy v polské Toruni, k čemuž však chybělo skoro tři čtvrtě metru.

„Do každého pokusu jsem šel naplno, ale měl jsem tam přešlapy. Nevycházel mi rozběh, to byla hlavní příčina toho relativního neúspěchu. Když si nejste jistý v rozběhu a netrefujete se do odrazu na prkně, nemáte už ten komfort a pozici k tomu, aby skok byl povedený. Tohle se mi bohužel nedařilo, i když předtím na trénincích mi to šlo. Nevím, jestli se v tom neprojevil třeba i povrch v hale…,“ přemítal vytáhlý atlet.

Dalo se na halový šampionát rozumně připravovat? Vnitřní sportoviště a další zařízení byla zavřená…

No… To je problém. Nejvíc jsem to pocítil asi v rámci regenerace — sauny, vodoléčby. Trénovat se jinak relativně dalo, i když v hodně omezených podmínkách. Venku za nižších teplot, posilovna improvizovaně. V průběhu podzimu a v prosinci jsem se připravil solidně — v posilovně jsem vypadal skvěle a kondičně jsem se cítil výborně. Ale pak jsem pravděpodobně prodělal covid, proto jsme v lednu byli s trenérem opatrní. Nevěděli jsme, jak intenzivně můžu trénovat, aby to organismus nepobouřilo a já se nedostal do nějaké extrémní únavy a pak už se z toho nevyhrabal. Byl to spíš takový experiment, nemohli jsme makat úplně tak, jak bychom chtěli. To se asi promítlo i ve výkonech. I když jsme plánovali osobní rekord a nominaci do Toruně, kde byl limit 16,51 — první závod (v Praze) totiž napovídal, že by to vyjít mohlo. Skočil jsem tam přes 16 metrů, halu jsem přitom nikdy takhle dobře nezačínal. Jenže pak už nebylo z čeho brát… Technicky to bylo určitě o třídu lepší než loni, ale poznamenalo mě to. Halovou sezonu jsme proto uzavřeli po dvou závodech a teď začínám přípravu na léto. Musíme to hodit za hlavu. Sice to byl můj, dohromady i s venkem, celkově devátý titul z trojskoku, což je fajn, ale chtěli jsme být výkonově trošku dál.

Prokládal jste přípravu na halu tentokrát i něčím jiným než obvykle, když se nedalo být uvnitř? Třeba běžkami?

Na těch jsem byl až po sezoně, minulý týden. Po mistrovství republiky jsem měl týden volna, vyrazil jsem na skialpy a právě na běžky. Užil jsem si to. Ale v průběhu sezony lyže nemůžu zařadit vůbec, je to jiný pohyb, spíš vytrvalostní disciplína. Je tam i nebezpečí nějakého úrazu. Do toho tréninku to moc nezapadalo, je to spíš takový relax.

Jiří Vondráček

Trojskokan Hvězdy Pardubice, narozen 9. září 1988 v Semilech. Pětinásobný mistr republiky v trojskoku v hale a čtyřnásobný pod otevřeným nebem, vedle toho získal několik medailí také ve skoku dalekém včetně venkovní zlaté z loňska. Vondráčkovy osobní rekordy v trojskoku mají hodnotu 16,34 metru venku (2020) a 16,03 metru v hale (2019), v dálce 7,68 metru venku (2019) a 7,50 metru v hale (2016). Jeho trenérem je Milan Mikuláš, český rekordman v trojskoku. V minulosti se Vondráček věnoval i bojovým sportům a závodil ve čtyřbobu. V civilu pracuje jako obchodní zástupce firmy zabývající se online marketingem a žije v Praze.

V Ostravě se vám počítaly jen dva pokusy ze šesti, druhý a třetí v pořadí. Vítězný byl nakonec ten druhý za 15,86.

Paradoxně to byl „zajišťovák“, abych se nespoléhal až na ten třetí a postoupil do finále. Nechtěl jsem nic riskovat, ale pak už jsem se nezlepšil. Některé ty pokusy s přešlapy byly i lepší, nějaký i za 16 metrů. Ale nebylo to zkrátka ono.

Není trochu kuriózní, že ty dva předfinálové skoky stačily na titul? Nebo se to stává běžně?

Není to nějak výjimečné. Někdy závodníků v soutěži třeba není ani osm a do finále postoupí i se třemi přešlapy. Zase taková kuriozita to není. Ale že jsem měl pouze dva platné pokusy, rozhodně není dobrá vizitka pro ten rozběh.

Stříbro bral za 15,61 brněnský Ondřej Vodák, který přitom předtím na Czech Indoor Gala v Ostravě skočil dokonce 16,29. Tím svým nejdelším pokusem jste ho asi slušně vykolejil…

Jemu se nedařilo. Trojskok je náročná disciplína. Možná se necítil po fyzické stránce, ale moc jsme se o tom nebavili. Ten výkyv mezi 15,61 a 16,29 je každopádně obrovský. Jeden trenér, Václav Fišer (bývalý trojskokan a v letech 1992—2009 šéftrenér Českého atletického svazu), mi po závodě na tribuně gratuloval a říkal mi, že když nastoupím, všichni jsou proti mně takhle malí… Nevím, jestli to s tím má nějakou souvislost. (úsměv) Je ovšem pravda, že jsem Ondru porazil i při svém prvním letošním závodě v Praze na Olympu. Netuším, zda mají soupeři zakódované, že se mě bojí.

Kdyby to tak bylo, tak to z vašeho pohledu není špatné.

(Směje se) Jasně. Ale vzhledem k tomu, že mě Ondra jednou v Brně na mistrovství porazil, moc pravdy na tom asi nebude.

Když jste teď věděl, že má Vodák letos skočeno tolik, nejel jste do Ostravy původně spíš pro stříbro?

Určitě ne. Po prvním závodě na Olympu, kde jsem skočil 16,02, jsem se cítil hodně dobře. V hale mám osobák 16,03. Ale já halu a venek nerozlišuju, není to tak, že bych ji neměl rád. Takže beru absolutní výkon a ten mám nejlepší 16,34. Byl jsem dobře naladěný, v Praze jsem skákal i dál, byly tam těsné, centimetrové přešlapy. Věřil jsem si na vítězství i na ten limit na Evropu. Chtěl jsem ho spíš než titul. Soutěž se pak vyvíjela jinak, ale větší zklamání asi musel prožívat ten Ondra, který měl vedoucí pozici v tabulkách, a nakonec tam shořel na 15,61.

Mimochodem, vy sám jste měl možnost startovat na Czech Indoor Gala, nebo to nepřicházelo v úvahu?

Měl, ten trojskok tam byl zařazený právě i za podmínky, že budu startovat já, Ondra Vodák a Zdeněk Kubát, naše aktuálně nejsilnější trojka. Ale v tom lednu jsem do toho nemohl jít naplno. Nebyl jsem na to připravený, na tréninku jsem ještě neskákal z větší rychlosti, z více rozběhových kroků. Takže jsme první start odkládali a odkládali. Nakonec jsem šel až ten Olymp. My jsme dokonce zvažovali, jestli halovou sezonu úplně nezabalíme. Ale pak jsem se začal oklepávat a technicky to začalo jít, takže jsme se rozhodli, že to zkusíme. Tohle bylo ještě moc brzo. Nechtěl jsem sezonu začínat mezinárodním závodem, když jsem nevěděl, jak to půjde.

Ještě k tomu limitu pro Toruň. Nebyl vzhledem k vašemu halovému maximu přece jen dost vzdálený?

Jak jsem řekl, nerozlišuju to. Podmínky v Plzni, kde jsem loni skočil osobák venku, pravda byly skvělé: teplo, diváci, což taky hraje velkou roli. Věřil jsem, že to dát můžu. V té Plzni jsem s přešlapem mohl pocitově být na 16,60. Mám to natočené. Něco jsme změnili v technice, podařilo se mi zlepšit práci rukou ve druhém skoku. Po tom výpadku jsem byl ale pomalejší než v létě. Trenér mi to pak ani neříkal, ale na čtyřicítkách mi měřil časy zhruba o desetinu pomalejší. Byl jsem namotivovaný, ale on prý moc nepočítal s tím, že ten limit splním, protože jsem byl po tom lednu kondičně pozadu.

Kdo vás nyní vede?

Už zhruba rok pracuju s Milanem Mikulášem, českým rekordmanem v trojskoku. Tu spolupráci si chválím. On tím žije, dělá si teď trenéra druhé třídy. Největší přínos vnímám v tom, že Milan trojskok skákal a skákal ho skvěle. Dokáže přetlumočit pocity, které skokan má v průběhu závodů, pokusů. Trojskok je docela specifická disciplína. Kdo ho nedělal, těžko se do toho vžije. Jedna věc je vidět v pokusu chyby, v čemž má Milan ještě trošku rezervy. Hodně se spoléhá na video. Je teď trenérem rok, v podstatě se mnou začal trenérskou kariéru. Ještě mě nemá tak nakoukaného, aby podle letmého pohledu přesně řekl, co tomu chybí. Zatím se na to potřebuje podívat zpomaleně, víckrát. Pak to zanalyzuje a udělá z toho nějaké závěry. Na mistrovství jsem po svém pokusu čekal iks minut, než si všechno prohlédl, zkontroloval to. Pak jsme to šli teprve zkonzultovat. Ale to ničemu nevadí. Jeho přístup je jednoduše velmi kvalitní.

Medailisté v trojskoku na halovém MČR 2021 v Ostravě

1. Jiří Vondráček
(Hvězda Pardubice)
15,86
2. Ondřej Vodák
(VSK Univerzita Brno)
15,61
3. Zdeněk Kubát
(TJ Dukla Praha)
15,37

Medailisté ve skoku dalekém

1. Jakub Bystroň
(SSK Vítkovice)
7,44
2. Jakub Rusek
(TJ Dukla Praha)
7,36
3. Jiří Vondráček
(Hvězda Pardubice)
7,26

V dálce jste skočil 7,26. Byl jste s tím spokojený?

Když jsme se s trenérem dohadovali, jestli dálku jít, nebo ne, tak mi říkal, že nedám ani 7,20, takže to byl takový hec, sázeli jsme se. A přece jen to bylo mistrovství. Podobný výkon se za daných okolností dal očekávat. Byl jsem zdravý, tak proč bych si neskočil. Dálku jsme však netrénovali ani jednou, naposledy jsem ji skákal loni před ukončením sezony. Takže to byla v mém podání taková exhibice. Měl jsem tam i vcelku nadějné pokusy, šlo skočit i dál. Na 7,50 jsem ten den měl. Možná se dalo bojovat i o zlato. Každopádně titul byl otevřený, protože neskákal (nejlepší český dálkař) Radek Juška. Mít double by nebylo špatné, zažil jsem to jednou, loni na finále extraligy. Tam Radek taky nebyl. Ale nic si z toho nedělám.

Nebylo divné, že jste za Hvězdu na šampionátu startoval úplně sám? Juniorka Eliška Hezká, jež měla závodit taky, v tyčce nenastoupila.

Ani to přesně nevím, soustředil jsem se na sebe, souputníky z klubu jsem neřešil. Od Ivy Tlapákové (šéfky Hvězdy) jsem však měl informace, že v Pardubicích nebyly dobré podmínky pro trénink a spousta lidí kvůli covidové situaci halu vynechala.

Měl jste možnost poklábosit se čtvrtkařkou Ladou Vondrovou z USK, bývalou oddílovou kolegyní z Hvězdy, již stále trénuje Jaroslav Jón, pod kterým jste v Pardubicích začínal?

Přiznám se, že na tomhle šampionátu jsme do kontaktu nepřišli. I proto, že jsme po každé disciplíně museli ten prostor hned opustit a nezdržovat se na stadionu. Bylo to přijít, rozcvičit se, odzávodit a jít pryč. Když člověk přijde na stadion, zná tam v podstatě každého. Ale před závodem ani není nálada se někde vybavovat. Její závod jsem sledoval, ale nemluvili jsme spolu, ta možnost ani nebyla.

Mluvil jste o tom, že přepínáte na venkovní sezonu. Máte v hlavě, kdy byste chtěl zařadit první závody, pokud to covidová omezení dovolí?

To už je přesně naplánované, s trenérem jsme na to téma měli videocall. Čekají mě asi tři týdny objemové fáze, potom speciální příprava a 23. května bych měl startovat na lize (v Praze na Julisce).

Na svazových stránkách mě zaujal váš nejlepší výkon na hladké stovce z roku 2014 z Klatov: 10,95. Chápu, že i v trojskoku potřebujete rozběhovou rychlost, ale vzhledem k tomu, že nejste sprinter, na ten výkon musíte být docela pyšný, ne?

Není to špatné, je to tak srovnatelné s vícebojaři, těmi dnešními — ne se Šebrlem nebo s Dvořákem. Když ti současní běží pod jedenáct, tak je to úspěch. Je to každopádně už přes šest let, teď si věřím i na lepší čas. Od těch Klatov jsem stovku snad v ostrém závodě neběžel, až na jeden závod v Turnově, kde jsem se zranil. I to je jeden z mých cílů, že bych to chtěl ještě posunout. V tom roce 2014 jsem myslím nebyl v takové rychlostní kondici jako loni v létě.

Ty Klatovy se časově zhruba kryjí s dobou, kdy jste patřil do reprezentační posádky čtyřbobu. U něj je rychlý start velmi důležitý, mohlo to pak mít na dráze nějaký vliv? Výbušnost vám zjevně nescházela.

Trénink na bobech byl trošku jiný, hodně posilovny a spousta startů, akceleračních věcí, nic dlouhého. Je fakt, že když běžíte za bobem, jede to na tom ledě docela rychle a nohy musíte pořádně roztočit. Něco jsme naběháno měli. Vliv to mít mohlo, na druhou stranu, já v tu dobu vážil docela dost. I proto bych ten výkon ještě mohl vylepšit.

Než jste začal studovat na pardubickém Sportovním gymnáziu a dal se na atletiku, věnoval jste se judu a karate. Pokračovalo to v nějaké formě i později, nebo vůbec?

Vůbec. Ve městě, kde jsem vyrůstal, v Semilech, těch možností moc nebylo. Atletika tam v podstatě není dodnes. Tohle byl jeden z kvalitních kroužků pro děti, které byly sportovně založené, kam se dalo chodit. Bojové sporty jsem dělal několik let, ale negradovalo to. Nezávodilo se tam a pak už mě to ani tolik nebavilo. Na sportovním gymplu jsem se věnoval čistě atletice, v Pardubicích už jsem nejezdil ani na skateboardu tak jako dřív.

Sdílej.

Napsat komentář