V postup na Euro věříme hodně. A s Chrudimí beru jen titul, hlásí futsalista Koudelka

Držet krok s Portugalci, úřadujícími evropskými šampiony? Chrudimskému futsalistovi Tomáši Koudelkovi se to s českým národním týmem v uplynulých dnech v polské Lodži v jednom případě povedlo — a i díky tomu reprezentace živí slušnou naději na Euro 2022. Češi jsou v osmé kvalifikační skupině průběžně druzí právě za Portugalci, třetí je Polsko. Finální druhé místo ve skupině přitom znamená postup přímo, nebo eventuálně přes baráž. „Hodně si na něj věříme,“ říká 30letý Koudelka. „Máme šňůru, za poslední dva roky jsme prohráli jen dva zápasy. Nároďák si sedl,“ kvituje.

S Portugalci jste nejprve remizovali 3:3, odveta už se vám výsledkově tolik nepovedla a padli jste 1:5. Bodu z prvního utkání si je třeba vážit, že?

Přesně tak. My do Polska jeli s tím, abychom nějaké body urvali. Tajně jsme doufali, že bychom Portugalce v jednom zápase mohli i porazit, ale byli jsme realisti. Věděli jsme, jakou mají kvalitu, i když přijeli bez dvou nebo tří klíčových hráčů. Nám ovšem také nějací kluci chyběli. Počítali jsme s tím, že to budou strašně těžké zápasy, což se potvrdilo. V úvodním utkání jsme nehráli až tak dobře, ale portugalský tým se na nás musel pořád dotahovat a ten bod byl nakonec asi zasloužený. Ke konci jsme sice měli dvě šance, kdy jsme mohli výsledek znovu strhnout na naši stranu, ale totéž se mohlo povést i Portugalcům. Musíme být skromní.

Naopak ve druhém zápase jsme v prvním poločase myslím byli mírně lepší, měli jsme docela dost slibných šancí. Ale dostávali jsme laciné góly, což se proti takovému soupeři nevyplácí. Špatně jsme si rozebrali hráče, nebo to náš brankář pořádně neviděl. V závěru jsme museli presovat a síly rychle ubývaly. Ta druhá půle už byla jasně v režii Portugalců. Když to však vezmu celkově, jeden bod je pro nás určitě velký úspěch a teď nám nezbývá nic jiného, než si to rozdat s Polskem o přímý postup. Poláci v Lodži o našich volných dnech hráli s Nory, takže jsme si je načetli. Máme k nim respekt, ale všichni jsme se shodli, že pokud je neporazíme, bylo by to obrovské zklamání. Když chceme na Euro, tak to musí klapnout.

Vidíte vedle těch lacino inkasovaných gólů ještě nějakou další příčinu toho, že bylo výsledkové vyznění obou zápasů s Portugalci tak rozdílné?

Ve druhém poločase odvety rozhodovala i kvalita zakončení – protihráč šel sám na bránu a vyřešil to parádně, pak to samé… Portugalci byli i silnější na balonu, ale klíč byl v tom, jak byli sebevědomí v koncovce.

Portugalci jsou co do techniky extratřída. Měli jste nad nimi v něčem vyloženě navrch vy?

Převyšovali nás ve většině věcí. Rychlostně jsou na tom skvěle, i když jsme některé souboje jeden na jednoho s jejich nejhbitějšími hráči hlavně v prvním utkání dokázali vyhrávat. Naši hráči nejsou tak futsalově zdatní jako Portugalci, ale taková ta česká chytrost, kdy zkusíme něco, co nikdo neočekává, byla výhodou pro nás. Snažili jsme se okamžitě rozehrávat standardky, což Portugalci moc nedělají. Ale abych něco zvlášť vybral… Bylo by toho pramálo. Ne nadarmo jsou mistry Evropy.

Fyzická hra jim také nedělala problémy?

To bylo individuální, možná jsme v tom trochu navrch měli. Když vezmu kluky Drozdovy, kteří jsou fyzicky skvěle připravení a mají i výbornou postavu, ti se od balonu oddělují těžko. Portugalci podobně urostlých hráčů měli míň, ale zase jsou takoví lehoučcí, rozumějí si s míčem. Futsalovost byla jednoznačně na jejich straně.

V národním týmu jste měli kompletní čtyřku z Chrudimi, vy a Matěj Slováček jste se v tom dvojzápase prosadili i střelecky. Nakolik už se ale v reprezentaci etablovali právě bratři David a Pavel Drozdovi, kteří v ní figurují podstatně kratší dobu?

V Chrudimi předvádějí dobré výkony, takže v nároďáku teď právem patří do prvních dvou čtyřek. Nemají moc čas na to, aby se v něm nějak rozkoukávali, v lize už se řadí mezi nejlepší hráče a musejí to tam táhnout. Nikdo asi nebude úplně chtít, aby zápasy za reprezentaci vyloženě rozhodovali, ale jsou mezi osmi devíti vyvolenými, kteří většinou v základní sestavě nechybějí. Tyhle těžké zápasy jako s Portugalci jim mohou jedině prospět. Pořád jsou mladí a mají toho hodně před sebou, ale potřebujeme, aby nám pomáhali a dávali branky. Jsou „hození do vody“, nicméně je to odměna za jejich poctivost v tréninku a za to, co předvádějí v Chrudimi. Když nastoupí za reprezentaci, většinou taky nezklamou.

Asi se však očekává, že vbrzku budou hlavními postavami nejen v Chrudimi, ale i v té reprezentaci.

Teď to leží na klucích, jako jsou Michal Seidler nebo Tomáš Vnuk, Matěj (Slováček) taky umí dát gól. Ale David s Pavlem za Chrudim skórují často a my s Matějem se pro ně snažíme ve čtyřce dělat servis, aby se do zakončení tlačili. Hodně se s nimi o tom bavíme. Do šancí se dostávají, jen jim to tam zrovna moc nepadá. Ovšem to je otázka času; až se to jednou prolomí, budou si věřit tím víc. V Polsku měli solidní příležitosti, některé si vypracovali i úplně sami. Jednou to budou táhnout výkonnostně i gólově. Mohlo by to klidně přijít už za měsíc ve dvojzápase s Polskem.

Tomáš Koudelka

Český futsalový reprezentant, na klubové úrovni hraje za FK Chrudim. Narozen 17. prosince 1990. Nastupuje na pozici obránce, tradičně jeden z nejlepších nahrávačů ligy. Začínal v Arsenalu Hlinsko, od roku 2008 patří Chrudimi. Na začátku kariéry v letech 2008-11 hostoval v Torfu Pardubice, poté působil jeden rok v Bohemians Praha. Od roku 2012 je zpět v Chrudimi. Postupně se stal oporou mnohonásobných českých šampionů a vybojoval s nimi šest mistrovských titulů a jeden bronz. Pětkrát také vyhrál český pohár a dvakrát v něm byl druhý. Vedle futsalu, který ho živí, příležitostně hraje na amatérské úrovni fotbal (naposledy za Libišany v I.A třídě).

Je příjemné, že máte v národním týmu možnost sejít se zase v jednom dresu s dlouholetým kapitánem Chrudimi Lukášem Rešetárem, který nyní kope za Plzeň?

Jo, jo. Ale celý nároďák je skvělá parta. Mluvilo se o tom, že za reprezentaci hrála plzeňská a chrudimská čtyřka, tak jestli je mezi námi nějaká rivalita… V té první jsou Michalové Holý a Seidler. Ti jsou stejný ročník jako my s Matějem, devadesátky, takže to spolu táhneme od nějakých dvaceti let, kdy jsme v „repre“ poprvé dostali šanci. Pak tam je Reši, který tu s námi dlouho hrál. Ta parta je podle mě jedním z důvodů, proč se nám v posledních dvou letech výsledkově daří. Jeho i ostatní kluky vždycky vidíme rádi.

Rešetárovi je už 36, je to na něm ve hře znát?

Než se zranil, předváděl pořád slušné výkony. Byl však na dvou operacích kolena a v tom věku už není pro nikoho lehké se stoprocentně vrátit. Navíc potom neměl úplně příznivý průběh covidu, takže se trošku trápí, není úplně dotrénovaný a necítí se tak dobře. Přijde těžší zápas nebo trénink a operované koleno mu otéká… Tohle ho nyní limituje, ale věřím, že se do své formy dostane. V klíčových zápasech v Lize mistrů nebo reprezentaci patříval k nejlepším hráčům; přeju mu, aby byl zdravý a mohl ještě co nejdéle hrát. Pro reprezentaci je velice platný a potřebujeme ho.

Ještě mnohem starší je někdejší gólman Vysokého Mýta Libor Gerčák, který teď chytá za Spartu. Co byste řekl k tomu, co ve svých 45 letech předvádí? Jak jeho postavu v reprezentaci vnímáte?

Jeho start v Polsku byl spojený s tím, že byl zraněný Ondra Vahala (obvyklá současná reprezentační jednička z Plzně) a my tam nemohli jet jen s jedním brankářem, s Míšou Hůlou (Teplice), který nemá skoro žádné zkušenosti. O Liborovi se ví, že i když nemá takovou tréninkovou morálku jako všichni ostatní, vždycky o sobě tvrdí, že je zápasový typ. U něj to bylo dost podobné jako u Rešiho. Libor si před rokem nebo rokem a půl utrhl zadní stehenní sval a až někdy v lednu začal trénovat, jezdit do Prahy a chytat za Spartu. Dlouho nestál v bráně a o tu nohu se trochu ještě bál. Neměli jsme moc na výběr, Míša Hůla navíc taky neměl nejzářivější formu. Bavili jsme se pak o některých gólech, které Libor třeba mohl mít, ale to by byla spíš otázka na něj. Stále má svou kvalitu.

Kdo z dvojice Rešetár-Gerčák má silnější slovo v kabině?

To je tak na stejné úrovni, v týmu jsou nejstarší, a když se rozhoduje o něčem důležitém, trenér si většinou zavolá je dva a oni o tom rozhodnou. Ale teď už se kouč ptá i nás s Matějem nebo Michalem Seidlerem, když například řešíme, kde bychom v Česku chtěli nastoupit a podobně. Komunikace je na dobré úrovni a prakticky na všem se shodneme.

Už je jasné, kde proti Polsku v dubnu budete hrát?

V téhle době není jistého nic, ale zatím je schváleno, že se bude hrát v Praze na Spartě a odveta v Polsku. Může to však dopadnout tak, že se oba zápasy uskuteční v Čechách, nebo naopak v Polsku.

S Chrudimí jste o Final 4 futsalové Ligy mistrů bojovali se Sportingem Lisabon, neříkáte si, že to je pro vás taková „portugalská“ sezona?

Dopředu jsme věděli, že máme Portugalce v kvalifikační skupině, a po losu, který nám v Lize mistrů přisoudil Sporting, jsme si říkali, že se s některými protihráči za měsíc potkáme ve třech zápasech. Vyzkoušeli jsme si, že to není nic jednoduchého a že Sporting i portugalský národní tým právem náleží k tomu nejlepšímu v Evropě i na světě. Ale raději hrát takhle těžké zápasy, než aby se to kontumovalo jako náš dvojzápas s Norskem. Jsem za podobná utkání vděčný.

V lize vás čeká ještě třetina zápasů, ale vrchní trojka Plzeň, Teplice a vaše Chrudim se zdá být daná. Slibuje to letos napínavé play-off, souhlasíte?

Už před sezonou se povídalo, že prvních pět týmů asi bude odskočených. Potom dva z těch, které byly pasovány do role spolufavoritů, Slavia se Spartou, nějaké body poztrácely. Teď jsme tam takhle my tři, Plzeň jediná ještě neprohrála a je první. Čeká nás hodně zajímavé play-off. Jen je škoda, že nejspíš bude bez diváků. Ale my budeme rádi, když se to regulérně dohraje.

To se loni kvůli covidovým restrikcím nepovedlo. Letos asi máte v hlavě jenom titul, nebo ne?

Když někdo přijde do Chrudimi, nemůže mít jinačí ambice než vyhrávat všechny zápasy a zakončit to titulem. Loňská sezona nás mrzela, měli jsme výtečnou formu a nebojím se říct, že bychom jinak titul vyhráli. Byl jsem rád, že nám prvenství s ohledem na Ligu mistrů bylo přisouzeno, ale nepočítám si ho. Kdyby nám někdo první místo dal před dvěma lety, kdy byla silná Sparta, asi bychom byli rádi (úsměv). Ale loni jsem úplně šťastný nebyl, raději bych si to se soupeři rozdal na hřišti. Letos proto máme jednoznačný cíl titul získat.

Sdílej.

Napsat komentář