V Pardubicích jsem nezažil krizi, těší Černého. Vypráví i o Hradci, Japonsku a Kazachstánu

Když pardubičtí fotbalisté loni v červenci postupovali do nejvyšší soutěže, byl Pavel Černý v týmu jediným, kdo se z dřívějška mohl pochlubit slušným počtem ligových startů. Nikdo ze spoluhráčů přitom od té doby jeho náskok příliš nestáhl. Šestatřicetiletý forvard, po kapitánu Jeřábkovi druhý nejstarší muž v pardubické kabině, totiž nadále zůstává nepostradatelným členem základní sestavy. A tažení nováčka letošním ročníkem, nad kterým zpočátku žasla většina odborné i laické fotbalové veřejnosti, si náležitě užívá. Ostatně jako celé období od léta 2017, kdy v Pardubicích podepsal.

"Představy jsem měl původně takové, že bychom se měli pohybovat v horní polovině druholigové tabulky. Jsem tu už čtvrtý rok a nezažil jsem žádnou krizi, že by se prohrálo třikrát za sebou... Je to neskutečné, trefil jsem to fakt výborně. Částečně to je třeba i mnou, že jsem přinesl štěstí," směje se Černý. "Ale ne. Byla tady silná osa mužstva, do které jsem, troufám si říct, dobře zapadl. Teď se k tomu přidávají mladí kluci. Je to tu super," dodává borec, z nějž při obsáhlém vyprávění o kariéře vyzařuje pohoda a nadhled.

Nynější kouč Novotný ho kdysi vedl už v elévech

Hradecký rodák Černý pochází ze známé fotbalové rodiny, děda Jiří i táta Pavel hráli na top úrovni. A přestože Pavla juniora ani jeho o rok a půl mladšího bratra Jiřího do nejpopulárnějšího sportu nikdo nenutil, jeho kouzlu oba brzy podlehli sami od sebe.

"Neměli jsme to nějak nalinkované, rodiče nechali na mně, ať si vyberu, co chci. Mohl jsem hrát třeba házenou," nastiňuje Černý. "Ale mě to k fotbalu táhlo hned od začátku, na hřišti jsme trávili všec

Vstupujete do placené sekce.

Pokud si chcete přečíst tento článek, a aktivujte si předplatné.

Sdílej.

Napsat komentář