V nové stáji si rychle zvykl. Teď žokej Kratochvíl nedočkavě vyhlíží první Pardubice

Dostihů už má letos na kontě celou řadu. Ovšem zahájení pardubické překážkové sezony, které za devět dní obstará mítink úvodní kvalifikace na Velkou, je pro jezdce Jana Kratochvíla i tak něčím extra. „Ale nejen pro mě — všichni žokejové jsou rádi, že to konečně začne, Pardubice považujeme za mekku českých dostihů. Doufáme, že letošní sezona proběhne lépe než loňská a že budou moci chodit diváci, protože kvůli nim tenhle sport děláme. Těšíme se na všechny závody v čele s Velkou pardubickou,“ prohlásil brzy 30letý Kratochvíl i za kolegy na předsezonní tiskovce.

Na konci února dostihové servery psaly o vašem odchodu od trenéra Josefa Váni do Lokotransu jako o přestupové bombě. Co vás k němu vedlo? Ve vaší kariéře to je určitě zásadní krok…

Samozřejmě, je to velký skok. Ale já jsem od Lokotransu dostal nabídku už před poslední Velkou pardubickou. Všechno jsem si dost dlouho promýšlel, řešil jsem to i s malým Pepčou Váňou. Dohodli jsme se, že jestli to tak cítím, ať tu změnu udělám. Nikde není psáno, že za pár let nemůžeme naši spolupráci obnovit. Ale podobnou nabídku už třeba nikdy nedostanu. Nebylo to jen o financích, ale i o příležitosti dělat stájovou jedničku zase jinde a dokázat něco dalšího.

Kolik let jste u Váni dohromady strávil?

Osm celých a k tomu začátek letošní sezony. Opravdu jsem tam byl dlouho. Není za tím nic osobního, nechtěl jsem, abychom se rozcházeli ve zlém. Skončil jsem tam po vzájemné dohodě.

Trénuje se jinak v západočeské Chyši, kde sídlí Váňa, a v Újezdu u Boskovic, kde to má na povel Luboš Urbánek?

V Újezdu je nová moderní centrála, s Lubošem Urbánkem se známe řadu let, docela si v tom rozumíme. Funguje to a vyhráváme, což je důležité jak pro nás, tak i pro majitele, který nám dal důvěru a na dostihy nám kupuje koně. Priorita je, aby se v sezoně dařilo. Trénink se snažíme upravovat podle toho, jaké jsou zrovna podmínky. Všude se trénuje jinak, ale klíčové je, aby to bylo správně na konci.

Řekl jste, že se s panem Urbánkem z dřívějška dobře znáte. Můžete přiblížit, jakým je trenérem?

Oba jsme se kdysi poznali u pana Luky mladšího. On dělal asistenta, já tam byl jako pracovní, začínající jezdec. Teď jsme se zase sešli po deseti letech. Luboš je jako trenér hodně pečlivý, na všechno má systém, má to naplánované dopředu. V dnešní době je to potřeba.

Pardubice otevře až kvalifikační den 22. května, ale vy jste v tomto roce stihl už 32 dostihů. Připsal jste si sedm vítězství a k tomu další pódiová umístění. Zatím to máte rozjeté opravdu slušně, viďte?

Když se vyhrává, je to vždycky fajn. Když naopak přijde nějaký neúspěch, je nutné se z něj poučit, oklepat se a jet dál. Koně máme připravené dobře. Uvidíme, co tady — v první kvalifikaci bychom měli mít koně, kterého bychom pak rádi nasadili ve Velké. Rozjeté to je vážně solidně, snad to bude pokračovat.

Jakého koně osedláte v úvodní kvalifikaci?

Mr. Spexe. Ten v Pardubicích běhá už od čtyř let, už tehdy tu vyhrál kros čtyřletých. O rok později zvítězil v dostihu pro pětileté při mítinku Velké a loni byl šestý v Ceně Vltavy. Je to určitě kůň, který zdejší závodiště a skoky zná. Jeví se nám jako vytrvalec, takže s distancí by neměl být problém. Teď je nachystaný, vypadá výborně. Naposledy šel těžkou práci, kterou zvládl na jedničku. Věřím, že mu vydrží jak zdraví, tak forma a že v říjnu bude stát na startu Velké.

Letos už jste hodně závodil v zahraničí, často v Itálii, v Pise nebo v Miláně. Máte tuhle zemi od triumfu na meranském Gran Premiu v roce 2016 s Mazhilisem zamilovanou?

Ve stáji jsme hlavně rádi, že se tam běhá prakticky celý rok, dotace jsou tam taky jiné. V současnosti se musí koukat i na tuhle stránku, nákup koní i provoz stáje je nákladný. I proto máme v plánu to s koňmi zkoušet v Itálii i Francii. Ale Itálie je krásná, Merano nám začíná 16. května. Doufám, že tam taky uspějeme.

Nedávno jste znovu ovládl Prvomájovou v Lysé nad Labem, tentokrát poprvé nikoli na koních Josefa Váni. Hecovali jste se s Váňovci před dostihem?

Ani ne. Vyšly nějaké články typu Váňa versus Kratochvíl a tak, ale na to jsem se vůbec nesoustředil. Chtěl jsem vyhrát jako každý jiný, seděl jsem na kvalitně připraveném koni (klisna Antalgique), i když ještě nevykazoval takové výsledky. Ale viděl jsem, že v práci kobyla chodila moc dobře. Povedlo se to, vítězství bylo důležité pro celou naši stáj.

Určitě jste se však chtěl předvést a natáhnout šňůru výher na osm v řadě, což vám vyšlo.

To ano, sérii vítězství jsem chtěl prodloužit a také jsem poprvé neseděl na koni od pana Váni, takže to bylo něco jiného. Dostih byl dost sledovaný. Vyhrát jsem chtěl, nicméně ta šňůra stejně jednou musí skončit. Ať už tím, že budu zraněný, odjetý v cizině nebo tak. Jsem rád, že letos se to ještě nestalo. Kobyla výborně skákala, Aeneas (hlavní favorit) neměl průběh takový a v cíli nás nestihl, i když rovinovou třídu a konec má. Pepovi Bartošovi se dostih nepovedl, říkal, že byl Aeneas laxní, nestíhal pole. A v Lysé, když máte zaútočit z posledního místa, je to už docela daleko. Já se chtěl dotáhnout co nejdál za Power Zarem, věděl jsem, že Antalgique to pak umí seběhnout. Vydržela to a Aeneas zaostal. Takhle jsem si to takticky představoval.

Nevím, zda jste pak viděl televizní záznam dostihu, ale komentátor Marek Svačina v něm říkal, že si myslí, že dokud budete jezdit, v Lysé už neprohrajete…

(Smích) Ano, viděl jsem to. Od doby, co Prvomájovou jezdím, ji pořád vyhrávám. Je to až úsměvné, ale cením si toho. Možná už se to nikomu dalšímu nepovede a v listině vítězů budu napsaný osmkrát za sebou jako jediný.

Může se mluvit o tom, že jste v Prvomájové sedlal skvělé koně, ale pořád je tu riziko pádu, toho, že se vám někdo připlete do cesty atd. Zvítězil jste se šesti různými koňmi… V čem vězí, že vám to v Lysé tak sedne? V dokonalé znalosti tamějšího závodiště?

To nedokážu vysvětlit, ale cítím se tam výtečně. Je pravda, že jsem měl vždycky perfektně připravené koně. Ale pád či nepovedený dostih přijít může… Jsem rád, že to stále trvá.

Zaslechl jste, že by se někomu něco podobného poštěstilo například ve Francii nebo v Anglii?

To ne. Marek Svačina v televizi říkal, že jsem v Lysé vyhrál už jedenáct hlavních překážkových dostihů za sebou — o jiné takové šňůře fakt nevím. Je to parádní, ale chci dělat výsledky i jinde. Kdybych měl takovou sérii ve Velké pardubické, vůbec bych se nezlobil.

Úpravy Taxisu? Šampion Velké z roku 2017 snahy zmírnit následky pádů koní vítá

Změlčení příkopu o 25 centimetrů v zájmu narovnání doskoku, místo původní hrany 30 centimetrů široký pás pilin. Úplné odtravnění příkopu. A zešikmení předsunutého živého plotu. To jsou opatření, která budou v příštích měsících provedena na nejslavnější překážce pardubického dostihového závodiště s číslem 4: Taxisově příkopu. Mají předejít karambolům, jako byl ten loňský, kdy zde skončili dva koně Josefa Váni: No Time To Lose a Sottovento.

Pro druhého z nich, jejž kurzem vedl žokej Jan Kratochvíl, to bohužel mělo fatální dohru. I proto jezdec snahu minimalizovat následky případného pádu koně vítá. „Myslím, že prestiž Velké tím nijak neutrpí,“ říká Kratochvíl. „Zásadní je, aby nedocházelo k takovým zraněním, i když úplně vyloučit je nemůžete nikdy. Z pohledu jezdce se nic nezmění. Ten skok pořád musíte absolvovat a doletět stejně daleko,“ pokračuje.

Pozor je však nutno dávat na každé překážce, zdaleka se nepadá jenom na Taxisu. „V původních rozměrech, ještě před předchozí změnou, nejnebezpečnější překážkou byl. Dnes už to říci nelze, úrazy se stávají všude. Překážkový sport je těžký, ale chce to jít s dobou, i v jiných sportech se z důvodu větší bezpečnosti modernizuje,“ konstatuje žokej.

Jeho jezdecký kolega Jaroslav Myška před časem přišel s nápadem, aby skok doplnilo odskokové břevno, podle Kratochvíla však především musí být hustý živý plot, aby jej koně respektovali.

„Nejsem expert, ale z mého pohledu to je u břevna jo, a ne. Nikdo neví, co by to s koňmi udělalo. V minulosti před to položili ‚hirdu‘ a koně prý odskakovali zbytečně brzo. Když to kůň udělá a odskočí o cvalový krok dříve, má dost problémy doletět za příkop,“ podotýká Kratochvíl. „Asi je lepší, když si přidupne. S tou bezpečnostní hranou do ztracena pak bude mít větší šanci to ustát a pokračovat dál. Přinejhorším by upadl, ale nemělo by se nic stát,“ doplňuje vítěz Velké pardubické z roku 2017.

Sdílej.

Napsat komentář