Svobodovi pomohlo zúžení rotace. Na hřišti se teď cítím dobře, kvituje opora Svitav

Tuší, že o finální pořadí v nadstavbové skupině A2 se ještě strhne pořádná mela. Křídelník Matěj Svoboda a jeho svitavský basketbalový tým jsou zatím druzí za Ústím nad Labem, Tuři však stále usilují i o první příčku. Po třech výhrách v řadě to s možností „urvat“ ji vypadá o dost nadějněji.

„Šance určitě je, ale máme před sebou zápasy, které budou mnohem těžší než ty předchozí. Hráli jsme proti oslabenému Olomoucku a absolutně oslabené Ostravě, Hradec jsme měli doma. Troufám si říct, že to byla povinná vítězství,“ podotýká Svoboda.

Předvedené výkony navíc zdaleka nebyly ideální — podle Svobody Tuři tropili chyby, které by je v příštích utkáních mohly mrzet. „Člověk mimo tým se podívá na výsledek, vidí, že Svitavy vyhrály, a nezajímá ho, jak to probíhalo. Ale my to víme. Teď hrajeme v Hradci, to nebude snadné, pak doma s Ústím, se kterým máme letos bilanci 1-2.  S Děčínem sice 2-1, ovšem i to je bojovný tým s dobrými hráči. Bude to s nimi úplně jiné a mnohem náročnější,“ říká 24letý basketbalista. Ten se v rozhovoru vedle dění v lize vrací i k mistrovství Evropy kadetů 2011 v Pardubicích a Hradci Králové, na němž s českými mládežníky vybojoval stříbrnou medaili.

Matěj Svoboda

Svitavský basketbalista, hraje na pozici křídla. Narozen 22. září 1996 v Ostravě, měří 200 cm a váží 98 kg. Odchovanec NH Ostrava, poté působil v mládežnických týmech BCM Ostrava a Nymburka. V dospělé kategorii s Nymburkem získal čtyři mistrovské tituly. V sezoně 2017-18 si vyzkoušel americkou NCAA v dresu Dayton Flyers, od roku 2018 hraje za Svitavy. Bývalý mládežnický reprezentant, s kadety U16 získal v roce 2011 na ME v Pardubicích a Hradci Králové stříbrnou medaili, o rok později v Litvě byl nejlepším střelcem šampionátu. V roce 2016 vyhlášen nejlepším mladým hráčem ČR. S partnerkou Barborou vychovává syna Matěje, mezi jeho záliby patří například sledování filmů s Leonardem DiCapriem a jeho oblíbeným sportovcem je bojovník MMA Karlos Vémola.

K těm chybám: Co konkrétně váš tým trápilo naposledy v Ostravě?

Nejen v tomhle zápase, ale v celé sezoně nás trápí obrana. Dostáváme jednoduché koše po špatném odstoupení nebo komunikaci. Postrádáme týmovou obranu a hapruje i ta jeden na jednoho. Nedostatků je vážně moc a někdy je to hrozně vidět. Další věc je, že na útočné polovině se šíleně nadřeme. Nedáváme vůbec body z protiútoků, což právě vyplývá z té obrany. Když dobře soupeře ubráníme, je třeba hrát dopředu a rychle skórovat. To nám moc nejde. Častokrát to prováháme a místo toho hrajeme do plné obrany, která už je připravená a ucpaná.

Je nyní i v té obraně hodně znát absence prvního rozehrávače Romana Marka a jeho dirigentských schopností?

Nějakou roli to hrát bude, protože Roman je na hřišti takový generál, který je slyšet jak na útočné, tak i na obranné polovině a družstvo vede. Když někdo udělá chybu, on je ten, který na ni upozorní a je ji schopný vytknout. Provinilec si to pak víc uvědomí, už ji neopakuje a celé to lépe funguje. Roman svým způsobem chybí. Ale na druhou stranu: Nejsme tým žádných začátečníků, na téhle úrovni basket všichni hrajeme už nějakou dobu a nemělo by se to stávat.

Už je jasnější, kdy Marka budete mít zpátky?

Je to ze dne na den, rehabilituje, snaží se dát co nejdřív do kupy. Ale asi ani on není schopný momentálně říct, kdy bude schopen nastoupit do zápasu.

V předchozích kolech A2 jste vy osobně strávil na palubovce velkou porci minut. Narostlo vám ruku v ruce s tím patřičné sebevědomí?

Trošku ano, vnímám, že jsme v A2 zúžili rotaci, v závěrečné fázi sezony to tak bývá. Trenér (Lukáš Pivoda) mi věří. Mám víc příležitostí, střel, častěji skóruju a to mi pochopitelně pomáhá. Na hřišti se teď cítím dobře.

Nakolik si ceníte, když se vám povede double-double (za 19 bodů a 13 doskoků) jako nedávno s Olomouckem?

V téhle sezoně mohl být už asi třetí nebo čtvrtý. Ale nějak se k tomu neupínám, i když to potěší. Snažím se dávat koše a doskakovat v každém zápase; někdy to vyjde víc, někdy méně. Je třeba i štěstí, aby se k vám míč odrazil. Za doskokem chodím i vzhledem k tomu, že v našem týmu patřím k nejvyšším a na křídle často mívám výškovou i kilovou převahu.

Matěj Svoboda v domácím zápase s Hradcem Králové. Foto: František Renza, Dekstone Tuři Svitavy

Pojďme trochu jinam. Letos v létě to bude 10 let, co jste byl v Pardubicích s českými kadety do 16 let druhý na mistrovství Evropy. Jak na to vzpomínáte?

Moc rád. Vždycky když jsem v Pardubicích a vidím arénu, vzpomenu si, stejně jako když jsme v reprepauze hráli proti Pardubicím přátelské utkání na Dukle. Všichni, co jsme tehdy byli v týmu, to pořád řadíme mezi svoje největší úspěchy, i když už to je iks let zpátky. Přece jen to byl evropský šampionát divize A, stříbrná medaile… Té zkušenosti si vážím.

Co byl pro vás v turnaji nejsilnější moment?

Kdybych měl vypíchnout jeden, tak semifinále s Francií, které se mi povedlo nejvíc. Ale jinak to bylo úžasné jako celek — zápasy v aréně i na Dukle, kde bylo plno a skvělá atmosféra.

Do semifinále jste si schoval svůj nejvyšší, desetibodový příspěvek. Dobrý timing.

Co si pamatuju, moje role byla jiná než potom v mém ročníku. V Pardubicích jsem byl o rok mladší. Základní pětka se utvářela kolem Martina Peterky a Radka Kouřila, to byli hlavní tahouni týmu. Já byl takový žolík z lavičky a v semifinále jsem myslím týmu pomohl.

Udržujete kontakty se spoluhráči ze stříbrné party? Radovan Kouřil a Jiří Dedek navíc tak jako vy pocházejí z Ostravy…

S většinou z nich ano, ovšem ne na denní bázi, to v současnosti ani nejde. Ale se všemi jsem zadobře, napíšeme si. A je fajn, že některé potkávám na palubovce v NBL. Když se vidíme, vždycky pokecáme.

O rok později v Litvě jste byl nejlepším střelcem šampionátu, na což jste určitě hrdý, ale mužstvu se zdaleka tolik nedařilo, skončilo až 15. Kde byl důvod toho, že jste nedopadli lépe?

Ročník 1995, co hrál v Pardubicích, byl extrémně silný, svoje udělalo i domácí prostředí. Ta situace byla úplně jiná. Ročník 1996 takový nebyl, ostatní týmy byly lepší. Na naší straně nebylo asi ani tolik zkušeností, kluci jako Martin Peterka hrávali už i s chlapama, kdežto v mém ročníku byli hráči převážně z extraligy juniorů. To se s evropským basketem nedalo srovnávat. Chyběla nám kvalita.

Zahrál jste si pak i v reprezentaci U19 a U20. Jak daleko je podle vás do seniorského „áčka“?

Na to se mi složitě odpovídá. Seniorská reprezentace je nabitá vynikajícími hráči, zejména na mojí pozici. Tam hrají borci jako Jarda Bohačík nebo Vojta Hruban, Blake Schilb. Ti jsou na jiném levelu než já. Ale když někdy v budoucnu dostanu příležitost se tam podívat, budu jen rád. Když ne, tak ne. Dokud bude národní tým mít takové úspěchy jako doteď a budou tam takoví hráči, nedá se nic dělat — musím to akceptovat.

Basketbalistovy povinnosti, zájmy a idoly: čiperné mimino, čivavy, filmy s DiCapriem nebo bijec Vémola

Loni se měl svitavský basketbalový Tur Matěj Svoboda ženit s přítelkyní Barborou. Jenže nakonec snoubenci museli  původní plány přehodnotit a sňatek odložit — kolidoval totiž s narozením prvního potomka. Též Matěje, po tátovi. Dneska je malému už devět měsíců a zpočátku nevinný andílek občas vystrčí i čertovské růžky.

„Když se narodil, byl hodný, pořád spinkal a vůbec neplakal, vždycky se probudil jen na jídlo. Přitom nás všichni ‚strašili‘, že se kvůli němu vůbec nevyspíme, že bude jen řvát,“ líčí Svoboda. „Ale teď, když je starší a začíná se víc pohybovat, je čím dál zlobivější a rozpustilejší. Pořád by chtěl otvírat všechny šuplíky a dvířka, na všechno si sáhnout, poznat. Je to takový malý čipera. Musíme mu být za zadkem a hlídat ho, aby někde nespadl, něco neurval, nestrčil si do pusy… Ta pravá legrace teprve přichází,“ srovnává s úsměvem mladý otec.

Jeho rodina je však vlastně pětičlenná, vedle synka se Svoboda musí postarat i o dva psíky. „Jsou to čivavy, takže spíš takoví napůl pejsci,“ říká na adresu fenek s francouzskými jmény Merci a Sophie. I proto mu nezbývá moc času na dříve vyhledávanou zábavu, jíž byla fotbalová FIFA na playstationu. „Ale jak jsme teď s týmem byli v karanténě a nemohlo se hrát, na chvíli jsem to zase zapnul,“ přiznává.

Co patří mezi jeho další zájmy, když se najde prostor? Sledování seriálů a filmů — speciálně těch, v nichž hraje Leonardo DiCaprio. „Moje nejoblíbenější jsou Počátek, kde cestuje ve snech, nebo Prokletý ostrov, kde je zavřený v blázinci. Ale s ním můžu vidět cokoliv, Vlka z Wall Street i Titanic,“ prozrazuje Svoboda.

Se spoluhráči se hecovali, zda by zvládli trénink bojovníků MMA a postavit se do klece

Kromě DiCapria chová obdiv i k bojovníku Karlosi Vémolovi. Česká hvězda MMA ho fascinuje svojí profesionalitou i nezdolnou mentální stránkou. „Imponuje mi, jak se Vémola dokáže vyrovnávat s tlakem, který na něj je každý zápas. A jaké má sebevědomí,“ konstatuje Svoboda. „Spousta lidí ho má možná za blázna nebo za idiota, ale to sebevědomí je pro něj neskutečná výhoda už předtím, než zápas začne. Je přesvědčený, že vyhraje, že neudělá chybu… To na něm obdivuju nejvíc,“ pokračuje.

Ve výskoku. Matěj Svoboda proniká obranou Ostravy. Foto: Facebook Dekstone Tuři Svitavy

Jeden zádrhel Vémolu nedávno přece jen potkal – „nenavážil“ před titulovým kláním se Slovákem Ďatelinkou a přišel o pás šampiona Oktagonu. „Překvapilo mě, že váhu nesplnil, ale i to se může stát,“ glosuje Svoboda. „Nesesypal se z toho, připravil se na další den a znovu dokázal, že je nejlepší. Věřím, že v příštím zápase bude zase o ten titul bojovat a získá ho zpátky.“

Svitavský střelec doposud neměl možnost umění Vémoly ani dalších bijců sledovat naživo, ovšem to by si v budoucnu rád vynahradil. „S klukama už jsme se taky kolikrát hecovali, jestli bychom byli schopni zvládnout tréninkový proces bojovníků MMA a postavit se do té klece. Zatím jenom v úvahách, ale nebránil bych se tomu. Jedou šílené ‚bomby‘, asi bych to nevydržel moc dlouho,“ směje se Svoboda.

Pokud jde o basketbalové vzory, vyložené prý nemá. „Ale průběžně jsem se setkával a hrál s lidmi, kteří mě inspirovali. Snažil jsem se si od nich něco vzít,“ nastiňuje. Sem počítá Jiřího Welsche, Luboše Bartoně, Petra Bendu nebo Američana Tre Simmonse, někdejší parťáky z Nymburka. „I když to byli mí kamarádi a spoluhráči, ohromně jsem je respektoval. Když teď ve Svitavách vidím, co všechno má za sebou Pája Slezák… Chci vytěžit maximum z toho, že jsem s ním v jedné šatně,“ dodává Svoboda.

Čtěte též:
Svitavský Tur Slezák je pořád výtečný střelec. Ale také kutil, který vyrábí dětem hračky
Nezdolný muž Švrdlík: Velkých pivotů v lize ubylo, ale basket je agresivnější

Sdílej.

Napsat komentář