Rychtaříková o krasobruslení bez diváků: Když vyjde skok, člověk by čekal potlesk. A nikdo nic

Ráda by si letos ještě zazávodila, ale covidová omezení jí to nejspíš neumožní. Nedávné klání v bulharské Sofii tak pro pardubickou krasobruslařku Nikolu Rychtaříkovou bylo v téhle sezoně pravděpodobně derniérovým. „Jiné závody se asi konat nebudou,“ je smířená 19letá slečna.

Sofie pro ni přitom byla teprve třetím podnikem sezony. V krátkém programu, pro nějž si vybrala hudební doprovod z televizního seriálu Versailles, obsadila třinácté místo z patnácti ziskem 38,87 bodu, ve volné jízdě si pak ve stylu argentinského tanga výrazně přilepšila osmou příčkou za 86,36 bodu. Celkově, jako jediná česká zástupkyně v kategorii seniorek, skončila desátá.

„V Bulharsku byla velká konkurence,“ komentuje Rychtaříková svoje umístění. „Já v ‚kraťasu‘ udělala pár chyb, byla jsem nervózní a nepodala výkon, jakého jsem schopná. Další den jsem to tou volnou napravila — snažila jsem se zabojovat a zajet čistě, což se mi jakž takž povedlo. Myslím, že jsem si v téhle disciplíně udělala i rekord, takže to bylo solidní,“ přemítá.

V krátkém programu pokazila hned druhý skok, zatímco ve volné jízdě zdařilým startem naopak nabyla sebevědomí. „Zvládla jsem úvodní kombinaci s trojitým lutzem a toeloopem, kterou jsem předtím většinou neskočila,“ líčí Rychtaříková. Klaply i další dva skoky, takže první část jízdy byla bezchybná. Až pak přišlo drobné zaváhání. „Ve druhé části jsem upadla v kombinaci u toeloopa, ale to jsem si tolik nebrala. Pokračovala jsem dál a dobruslila to s energií. Byla jsem fakt spokojená, oproti kraťasu to bylo z nuly na sto,“ srovnává.

Mezi soupeřkami byla i olympionička

K medailím bylo hodně daleko, soutěži vládly mnohem zkušenější krasobruslařky než Rychtaříková v čele s Olgou Mikutinovou závodící za Rakousko. První čtyřka v pořadí krátkého programu obhájila tytéž pozice i ve štědřeji hodnocené volné jízdě a zejména medailistky byly od zbytku pole nápadně odskočené. „Dvě z těch závodnic už byly na mistrovství světa dospělých, jedna myslím i na olympiádě,“ podotýká Rychtaříková. „Další to mají ‚nadřené‘ — na rozdíl od jiných měly možnost trénovat a mohly to cvičit pořád dokola, aby získaly stoprocentní jistotu. A o tom to je. Pak je vystoupení dokonalé,“ vysvětluje sportovkyně.

S medailí. Pardubická krasobruslařka Nikola Rychtaříková má za sebou krátkou sezonu. Foto: Tomasz Pindel, figureskating.pl

Na Balkán se vypravila bez rodičů, ale nikoli sama. „Letěli jsme jako tým — já, paní trenérka Olga Holubíková, ještě jedna mladší holčina z Pardubic, Kája Baťková (v Sofii mezi pokročilými novickami ročníků 2005 až 2010 druhá v krátkém programu i volné jízdě a posléze i celkově), a jedna závodnice a trenér z Brna,“ shrnuje Rychtaříková.

Organizaci závodů si pochvaluje, třebaže v Sofii s ohledem na vlekoucí se koronavirovou epidemii přirozeně panoval přísný režim. „Byli tam hodně ostražití. Dělali nám testy při příjezdu, při odjezdu na halu, měřili teplotu, všude jsme nosili roušky,“ popisuje pardubická krasobruslařka.

Na tribunách bylo samozřejmě prázdno, což je u sportu postaveném na exhibicionismu před diváky obzvlášť deprimující. „Není to ono,“ přiznává Rychtaříková. „Jedete třeba nějaký skok, normálně byste slyšeli potlesk, že jste ho udělali dobře. Ale teď to skočíte a říkáte si: Ty jo, co je, to bylo slušný, ne? A nikdo nic. Je to takové divné. Ale nebylo zase tolik závodů. Co se dá dělat…,“ glosuje.

Po maturitě na fyzioterapii nebo trenérskou školu

I proto, že si covid vyžádal zrušení spousty závodů, které figurovaly v kalendáři, se Rychtaříková v dospělé kategorii stále teprve rozkoukává, ačkoli do ní papírově patří už druhým rokem. Momentálně je vedena v reprezentační skupině C, díky čemuž dostává každého čtvrt roku i nějaké peníze. Jako členka národního týmu smí trénovat v bublině v Praze. „Ale už je konec sezony, je to takové ‚dobruslování‘. Celá příprava se odbývala venku, na suchu. Na ledě jsem v ní byla jen na pardubickém závodišti, kde byl napuštěný pod širým nebem,“ říká krasobruslařka. Ta kromě klubové trenérky Holubíkové poslední zhruba dva roky spolupracuje rovněž s Barborou Heroldovou (pomáhá s choreografií) a Vítem Živným (stará se o kondici). „Víťa je i trochu mentální kouč, má taky velké slovo. I oni dva pro mě představují velkou podporu,“ cení si.

Když se ohlédne za sezonou jako takovou, z trojice zahraničních soutěží ji nejvíce nadchlo prosincové mistrovství čtyř zemí v polském Těšíně. Předtím v listopadu byla při budapešťském Santa Claus Cupu poslední z osmi klasifikovaných — ale v Polsku v dobrém „zaperlila“. Po shodně třetích místech v krátkém programu i volné jízdě ukořistila bronz za Jekatěrinou Kurakovovou (Polsko) a krajankou Eliškou Březinovou.

Sofie je pro Rychtaříkovou co do výsledku a pocitů z vlastního výkonu za Těšínem druhá v pořadí. Po ní už se může intenzivněji chystat na maturitní zkoušku, která ji čeká na pardubickém Sportovním gymnáziu. Plusem je, že jí vyhovuje online výuka. „Nemusím se ze školy omlouvat kvůli tréninkům, prostě se připojím a jsem tam. Když se mi to nehodí, tak ne. Pro mě je to dobré,“ konstatuje s tím, že ve studiu hodlá pokračovat na univerzitě v Olomouci, nebo v Praze. „Mělo by to být spojené se sportem, buď fyzioterapie, nebo trenérství,“ poodhaluje plány.

Sdílej.

Napsat komentář