Obávaný soupeř už nebyl tak rychlý. I díky tomu motokrosař Rathouský vládl v Horažďovicích

Rozoraná trať, která nejdřív suchem ztuhne, ale pak do ní naprší. Přesně takhle to mají motokrosaři rádi. „Je to takzvaný ‚idošek‘ (ideální povrch),“ říká Petr Rathouský, talentovaný jezdec litomyšlského Orion Racing Teamu, který právě při takových podmínkách nedávno vyhrál úvodní podnik sezony v Horažďovicích. „Kdyby do toho nepřišel déšť, prášilo by se. Takhle vznikly kostičky a byly tam koleje i díry. Drželo to a jelo, nebylo bahno ani tvrdo. Zkrátka tak akorát,“ doplňuje mladík, který v tomto týdnu dosáhl plnoletosti.

Na jihozápadě Čech soutěžil ve třídě MX2 junior do 23 let. V úvodní „rundě“ byl první o 11,57 vteřiny, ve druhé o 8,33 vteřiny. „Obě rozjížďky se mi povedly, ale v té první jsem měl lepší start,“ srovnává Rathouský, jenž díky tomu už ve druhém kole vedl. „Tím to bylo jednodušší, udělal jsem si rozestup a jel svoji jízdu,“ líčí.

V té následné to pro něj byl mnohem větší boj, třebaže náskok v cíli, stále pohodlný, tomu příliš nenasvědčuje. Potíž byla v tom, že tentokrát se Rathouský musel prokousávat kupředu až ze šesté pozice. „Na začátku jsem se zamotal s jedním soupeřem a předjeli mě další dva,“ vysvětluje. „Trvalo mi skoro celý závod, než jsem se dostal do čela, a měl jsem i štěstí, protože jsem pak předjel jednoho zahraničního závodníka, kterému asi tři kola před koncem upadla stupačka.“

Chce být nejlepší i v seniorské kubatuře MX2

Oním sokem byl Švýcar Mike Gwerder, nakonec třetí za Rathouským a Martinem Venhodou z Q Racing Teamu. Právě z něj měl přitom Rathouský před Horažďovicemi velký respekt. „V juniorech jezdí dobře všichni, závodím s nimi už dlouho. Ale Gwerdera jsem nikdy nestíhal, vždycky byl o dost rychlejší. Tady v první jízdě hned spadl a nedohnal mě a ve druhé mi neujížděl ani předtím, než se mu to stalo s tou stupačkou. Divil jsem se tomu,“ přiznává Rathouský.

Jezdec Orionu Litomyšl Petr Rathouský přijímá gratulace v cíli. Foto: Jana Terešáková

Možná se s Gwerderem může směle měřit i díky tomu, že se čím dál víc sžívá se čtyřtaktní KTM 250, kterou dostal loni na podzim. „Nějaké pády byly, ale naštěstí se obešly bez zranění, to je hlavní,“ podotýká Rathouský. „Občas spadnu třeba v zatáčce. Ale pocit z motorky mám fakt suprový, sedlo mi to, baví mě, má odpich. Těšil jsem se na ni už od doby, kdy mi dvěstěpadesátku asi dvakrát půjčil starší brácha Marek.“

Se stejným strojem se představí i v seniorském šampionátu kubatury MX2, který zkraje července zahájí závod v Pacově. Také v tomhle seriálu Rathouský míří vysoko, vždyť už loni byl mezi dospělými schopný vyšvihnout se na pódium. „Chtěl bych být nejlepší i tam, ale konkurence bude větší, jsou tam i starší jezdci. Uvidíme. Jedním z nich bude můj trenér Filip Neugebauer, který má nový tým a jeho manažer mu řekl, že pojede MX2 s námi. Ale jsou další, bude to nabité. Vyhrávat nebude snadné,“ uvědomuje si mladík, jemuž se říká „Pedro“.

Jezdí od čtyř let, k motokrosu ho přivedli táta s bráchou

Jak k téhle přezdívce, španělské variantě svého křestního jména, Rathouský přišel? „Dřív jsme jezdili trénovat s takovou partou a byl tam jeden tatínek, který mi říkal Pedro Piccolo (malý Petr). Pak mi říkali ‚Pedro vypatlanec‘ (kvůli jízdě bez pudu sebezáchovy), ale to se moc neujalo, protože to bylo dlouhé. Zbylo jenom Pedro.“

K motorkám ho tak jako bratra, který v současnosti jezdí spíš už jen pro zábavu, kdysi přivedl otec Dušan, sám bývalý motokrosař. „U mě vlastně neměl na výběr. Když jsem to viděl u bráchy, musel koupit motorku i mně,“ vzpomíná Petr Rathouský s úsměvem.

Poprvé závodil už ve čtyřech letech ve Slapech. „Sice jsem oficiálně mohl až od pěti, ale to mi mělo být za týden po závodech, taťka to tenkrát ukecal. Byl to hobby závod, takový okresní přebor, jel jsem na krosové padesátce,“ vybavuje si Rathouský.

Čtěte též:
Začátek jsme nechtěli přepálit. Nyní už trénujeme naplno, říká šéf motokrosařů Orionu

Sdílej.

Napsat komentář