Nezdolný muž Švrdlík: Velkých pivotů v lize ubylo, ale basket je agresivnější

Sám upozorňuje, že jeho vrstevníci mají ligových utkání na kontě většinou o dost víc. Proto basketbalový pivot pardubické Beksy Kamil Švrdlík čerstvě pokořenou hranici čtyř set zápasů v NBL nepřeceňuje. „Ale stihl jsem to za deset let, v lize jsem začínal až ve čtyřiadvaceti,“ připomíná, že předtím nastupoval v nižší soutěži za Zlín. Navíc pak hrál nějaký čas na Kanárských ostrovech a zkusil si i zámořskou univerzitní NCAA či později angažmá v tureckém Istanbulu. „To číslo tudíž odpovídá. Je to hezké,“ dodává 205 centimetrů vysoký a 108 kilogramů vážící přerovský rodák.

Možná významnější je fakt, že jste odehrál už 219 ligových utkání bez pauzy v řadě.

Samozřejmě, protože těch 400 zápasů v lize opravdu není nějak výjimečných. Ta série je cennější. Snažím se připravovat nejrůznějšími cvičeními, posilováním. Měl jsem to takhle vždycky — zápasy jsem nemínil vynechávat, i když jsem třeba měl nějaký menší úraz nebo jsem byl mírně nachlazený. Nachystal jsem se tak, abych to byl schopný odehrát… A pak jsem kvůli tomu třeba dva dny ležel. (úsměv) Ale takhle to bylo, asi to je i výchovou. Taky se mi vyhýbala vážnější zranění.

Kamil Švrdlík

Basketbalový pivot BK JIP Pardubice, narozen 25. listopadu 1986 v Přerově. Měří 205 cm a váží 108 kg. Odchovanec TBS Přerov si v kariéře zahrál i za SKB Zlín, španělský U. D. Vecindario, americkou Fairleigh Dickinson University, Ariete Prostějov a turecký DSI Istanbul. S Prostějovem se třikrát stal českým vicemistrem a jednou vítězem domácího poháru, s Pardubicemi, kde působí od roku 2015, dobyl pohárovou trofej hned v roce následujícím. Člen širšího reprezentačního kádru, zahrál si na ME 2017, kde Češi skončili 20. Nynější kapitán pardubické Beksy.

Dbáte na regeneraci?

Čím jsem starší, tím je pro mě důležitější. Poznám na sobě, co potřebuju. Něco mě pobolívá nebo to mám natažené, tak si tam ulevím. Svoje tělo znám lépe, dokážu si určit, co musím udělat, abych byl „ready“ do hry a aby se mi při tom zároveň nic nestalo. K regeneraci jsem byl poctivý v zásadě vždycky, možná o ní teď jen víc vím a víc se o ni zajímám.

Jak často jste na masážním stole?

To zase ani tolik ne. Když mám nějaký problém, tak častěji, ale že bych tam ulehával nějak pravidelně… V týmu jsou borci, kteří masáže využívají mnohem víc, a to jsou o dost mladší než já.

Kdo třeba?

Napadá mě Prokop Slanina, ten tam je „pečený vařený“. (úsměv)

Současný ligový basket je velice kontaktní, tvrdá hra. Je ještě fyzičtější než v době, kdy jste v Prostějově do nejvyšší soutěže poprvé nakoukl?

Hmmm. Hra je čím dál agresivnější, ale dříve v lize bývalo víc větších hráčů. Teď dost týmů operuje s menší sestavou, to je „in“. Typických pivotů už tam tolik nenajdete. S nimi to bývalo ještě daleko fyzičtější. Ovšem menší hráči jsou zase v té obraně nepříjemnější, není to vyloženě jen o síle. Z tohohle pohledu se to změnilo.

Zamlouvá se vám projev Beksy zkraje nadstavby?

Když to srovnám s obdobím, kdy jsme hráli pohár, myslím, že jsme šli zase trochu nahoru, zlepšilo se to. Jen je škoda, že jsme teď nebyli v kompletním složení. Zatím jsme si to nevyzkoušeli, vždycky někdo vypadne. Když se připojil Dominez (Burnett, nedávná posila mužstva), tak zase nehráli Vyo (Tomáš Vyoral) a Prokop. Musíme se přizpůsobovat. Doma s Brnem to byl dobrý zápas. V Kolíně jsme myslím nepodali špatný výkon, ale byly tam chyby, které zavinily naši porážku. Když se z toho poučíme… Nejdůležitější bude play-off. Pokud se během něj dáme do kupy a předvedeme v něm náš nejlepší basket, na všechno předtím se zapomene.

Kamil Švrdlík hází šestku. Foto: Milan Křiček

Příchod Domineze Burnetta, který už v minulosti dres Beksy oblékal, byl pro mužstvo velká vzpruha, že?

Do rotace nám to rozhodně pomohlo, zvlášť ve chvíli, kdy nebyl Vyo. Díky Dominezovi to nebylo až tak znát, i když Vyo nám pochopitelně chyběl. Posilu na křídlo jsme potřebovali — Dominez hraje jiným stylem než ostatní kluci. Bude se nám určitě hodit.

Vedle vás, Tomáše Vyorala a T. J. Dunanse je to další výrazná osobnost, takže se tíha odpovědnosti za výsledky zase trochu rozmělní.

S tím sem přichází, už tu má nějakou historii. Všichni v klubu víme, čeho je Dominez schopný. Obrana soupeřů se na něj bude muset zaměřit, ulehčí to práci nám zbývajícím, kteří jsme to doteď táhli. Jiné týmy nebudou hlídat jen dva tři hráče, ale víc, a útok budeme mít nápaditější. Přibyl do toho další komponent, mohlo by to být zajímavé. Musíme ale zůstat zdraví…

Co říkáte na letošní progres Prokopa Slaniny s Michalem Svobodou?

Co se týče Prokopa, čekal jsem to. Zažil jsem to sám. Byl v NCAA — první rok po návratu si zvykáte z jiného basketu na evropský styl, což je těžké. Nyní je vidět, že se do toho dostává. Kvalitu má, prokázal to už v mládežnických reprezentacích. Věděl jsem, že to v něm je, i když se trápil. Michal vypadal už dva roky zpátky na to, že vylétne nahoru, ale loni se trochu zastavil. Před letošní sezonou NBL dělala anketu a já ho tipoval na překvapení ligy, na největší zlepšení. Jsem rád, že to potvrzuje.

Jaký pocit máte ze svých výkonů?

Hlavně zkraje sezony to kolikrát leželo na mně nebo na Vyovi a někdy jsme se do role lídrů až moc nutili. Daleko přirozenější pro mě je hrát víc s týmem. V tom smyslu jsme se hledali, kluci spoléhali na to, že něco vytvoříme a oni si počkají na střelu. I když jsem měl spoustu minut a dobré statistiky, necítil jsem se až tak komfortně, jako když se nás zapojí víc. Upracovaný basket, když se to tlačí přes dva lidi, mi moc nesvědčil. Každý chce hrát, takže jsem si nemohl nějak stěžovat, jenže když se tolik nesdílel balon, nebylo to ono. Pak už to bylo lepší.

Na podzim jste se krátce vrátil i do reprezentace, to vás muselo hodně povzbudit.

Jasně. Já s tím už nepočítal, ale měli nouzi. Pozvali mě i teď, bohužel jsem měl namožený sval a bylo to hned po poháru, tak jsem se omluvil. Věděl jsem, že nás čeká „ájednička“ (elitní nadstavbová skupina A1), takže by asi nebylo moc zodpovědné odjet. Prostor dostávají mladší, je třeba, aby se sehrávali. Já už si to vyzkoušel dřív — a nikdy jsem tam nebyl nějakým opěrným bodem. Každopádně mě potěšilo, že si na mě zase vzpomněli.

Ještě odbočka na závěr: odkud se vzala vaše přezdívka Jamal (Džamal)?

To vymyslel tuším Radek Nečas (bývalý pivot Beksy a nynější sportovní ředitel klubu). Takhle říkali nějakému Kamilovi, kterého měl kdysi v týmu… Začal s tím, protože pro mě neměli žádnou přezdívku. Občas to někdo použije, ale že bych na to slyšel, to úplně ne. Vytáhne to vždycky Radek. Současní spoluhráči na mě tak nevolají, je možné, že to ani neznají.

Kamil Švrdlík (vpravo) zakončuje útok v utkání s Brnem. Foto: Milan Křiček

Sdílej.

Napsat komentář