Naše síla byla v soudržnosti. U některých soupeřů tohle skřípalo, říká kapitán fotbalistů

Po posledním ligovém zápase s Jabloncem si s mužstvem užil posezonní děkovačku nejvěrnějších fans ještě přímo na stadionu v pražském Ďolíčku, ovšem pozdější přivítání týmového autobusu na pardubické třídě Míru už kapitána fotbalistů Jana Jeřábka minulo. Coby kustodovi mu totiž naskočila „druhá směna“.

„Jezdím vždycky zpátky autem s našimi maséry,“ vysvětluje 37letý pardubický lídr. „Když dorazil autobus se spoluhráči, už jsem tu pral dresy a tak. Viděl jsem potom nějaké fotky, kluci říkali, že to bylo pěkné,“ dodává.

Za nějakou dobu už byl zase s týmem, u kiosku Pod Vinicí se konala oslava. Ale hlava mu po ní netřeštila. „Domů jsem se sice dostal až asi v půl čtvrté ráno, jenže my jsme přijeli docela pozdě. Bylo to takové poklidné,“ říká Jeřábek.

Každopádně slavit bylo co. Jestliže před rokem fotbalisté vyhráli druhou ligu a po vítězství v předposledním kole s Vyšehradem mohli zapíjet postup, tentokrát se coby nováčci parádně ukázali také v nejvyšší soutěži. Z finálního sedmého místa v tabulce by je přitom před jejím startem „nepodezříval“ nikdo.

S týmem si ověřil, že na druhé straně nestojí „nadlidi“

Co k tomuhle mimořádnému, pro Východočechy historickému úspěchu přispělo nejvíc? „Že zůstala pohromadě ta parta, kabina, která to vykopala ve druhé lize,“ myslí si Jeřábek. „Tou soudržností jsme dokázali uhrát spoustu zápasů. Jeden makal za druhého a to nám ohromně pomáhalo. Ne u všech týmů, se kterými jsme se střetli, jsem tohle na hřišti viděl. Byly tam i takové, ve kterých to takhle zjevně nefungovalo, jejich hráči byli rozhádaní,“ srovnává pardubický záložník.

S fotbalem už toho má spoustu za sebou, ale také on, byť vlastně na sklonku vrcholové kariéry, loni v létě vstupoval mezi tuzemskou elitu jako zelenáč. Proto na něj silně zapůsobila už úvodní kola, šel do neznámého.

Vyřazení v poháru s Kolínem nás před sezonou probralo, zase jsme si sedli na zadek. Takhle prostě nemůžeme vypadnout, ani na penalty.

Jan Jeřábek

„V prvním utkání v Jablonci byla i nervozita,“ přiznává Jeřábek. A pokračuje: „Výborné byly zápasy, když mohli, byť v omezeném počtu, chodit diváci, třeba doma se Slavií nebo teď na jaře se Spartou a s Plzní — zápasy, které pro nás i celkem dobře dopadly (Pardubice v nich vybojovaly dvě remízy, 1:1 a 2:2, a výhru 3:0). Je škoda, že tam fanoušci nemohli být celou sezonu…“

Předtím, než se výtečně zabydleli v lize, schytali Pardubičtí tvrdý direkt, když je z domácího poháru hned v prvním kole v penaltovém rozstřelu vyřadil divizní Kolín. Zkrátka ostuda, jak má být.

„To nás probralo, takhle prostě nemůžeme vypadnout, ani na ty penalty,“ vrací se k tomu Jeřábek. „Pro sezonu to bylo užitečné; zase jsme si sedli na zadek a začali víc makat. V Jablonci jsme pak prohráli 0:1, ale hra už měla parametry — kdybychom proměnili šance, mohli jsme odtamtud i něco odvézt. Takže podle mě nás nakopl zejména ten Kolín.“

Jan Jeřábek v souboji o míč v utkání se Zlínem. Foto: Radek Klier

Hráči si také rychle osahali, že na první ligu stačí, ostych byl brzy tentam. „Ověřili jsme si, že proti nám nestojí nějací ‚nadlidi‘. Mladí kluci v týmu se neustále zlepšovali, narůstalo jim sebevědomí. Třeba u Emila Tischlera šlo jen o to, aby si věřil a získal zápasovou praxi, která mu předtím ve Slovácku chyběla. Vždycky do toho dává sto procent, spoustu toho naběhá,“ konstatuje Jeřábek.

Derniéru s Jabloncem jeho mančaft ztratil identickým skóre jako výše zmíněný ligový debut, ovšem to už byl v úplně jiné pozici. Při určité souhře výsledků se dokonce mohl vyšvihnout až na pátou příčku zaručující účast v evropských pohárech. Nestalo se, nicméně přítomnost Pardubic v horní polovině tabulky jim u soupeřů zajistila dostatečné uznání.

„Po zápase k nám kluci z Jablonce chodili a gratulovali k dobré sezoně, takže nějaké jméno jsme si v lize udělali. Soupeři už k nám přistupovali s respektem, hlavně v Ďolíčku,“ přisvědčuje Jeřábek. „Teď ale zase prosakovaly prognózy, ve kterých nás experti moc neberou. Pokud k tomu podobně přistoupí ostatní týmy, tak mě to netrápí. Čím míň nás budou brát, tím líp. Trenérovi (Jiřímu Krejčímu) tohle vadí, ale nám to může pomoct,“ míní.

Na Euru by naši mohli něco uhrát, je přesvědčený

Ďolíček, kde budou Pardubice nastupovat k domácím mačům i v příštím ročníku, by měl navíc hrát ještě výraznější roli než dosud. Slušné divácké zázemí se pro klub zpod Vinice s proočkováním populace a ústupem epidemie koronaviru (snad) stane standardem. „Jak je ten stadion menší, hned se zaplní a vytvoří se skvělá atmosféra. Už se na to těšíme, snad bude možné tribuny obsadit v co největší míře,“ doufá Jeřábek.

Stánek Bohemians 1905 v pražských Vršovicích, kam se příznivci Pardubic mohou pohodlně dopravit vlakem, mu přirostl k srdci. „Jsem tam spokojený a jsem rád, že to takhle dopadlo, i na tu další sezonu. Bylo fajn, že jsme neskončili v Boleslavi, Ďolíček je pro nás příhodnější. Je to dost podobné Vinici — ani zázemí šaten není přepychové, to nám přesně sedí a odpovídá našemu naturelu. V Pardubicích fotbal děláme ve skromných podmínkách. Nepotřebujeme k tomu nějakou omáčku,“ glosuje.

Ďolíček nám sedí. Ani zázemí šaten tam není přepychové, odpovídá to našemu naturelu. V Pardubicích fotbal děláme ve skromných podmínkách.

Jan Jeřábek

Než se ovšem v Praze znovu ocitne, bude to chvíli trvat. Vždyť 21. června Pardubáci teprve zahájí přípravu, do té doby mají dovolenou. Jeřábkovi začala o pár dní později než zbytku týmu, protože musel dostát svým kustodským povinnostem, ovšem teď už může odpočívat a nabírat energii rovněž. Zatím však volno tráví doma; jeho žena Vlaďka pracuje ve škole a do prázdnin je daleko. „Ale na pár dní pak někam tady v Čechách vyrazíme, ještě před přípravou,“ nastiňuje fotbalista.

Mezitím si určitě najde čas na to, aby se v televizi podíval na první duely Eura. „Jsem na to zvědavý. Snad z něj uvidím víc než z hokejového mistrovství, to mě tolik nechytlo. Myslím si, že by tam naši mohli něco uhrát, věřím tomu,“ říká Jeřábek. „Mají těžkou skupinu, ale kdyby zvládli první zápas (v pondělí 14. června se Skotskem), mohlo by to být dobré. Musím však říct, že jsem vyřízený z toho, že Kamara může na Euru reprezentovat Finsko a Kúdela musí sedět doma,“ připomíná nechvalně známou slávistickou kauzu započatou při odvetě osmifinále Evropské ligy na stadionu Glasgow Rangers.

Čtěte též:
Kouč fotbalistů Krejčí: Vážím si toho, jak kluci dokázali přepnout na tempo i kvalitu první ligy
Komentář: Obdivuhodná premiéra. Pardubice byly jedním z top nováčků za poslední léta
Porážka v derniéře s Jabloncem: Střely mimo, ale i nezdolný Toml a „Eweho“ tanečky
Poctivá hra v obraně, neomylný Cadu i duel příbuzných při těsném vítězství v Příbrami
Pardubický Kostka o sezoně: Jiné týmy jsou asi nerady, že jim nováček dává takhle „na frak“

Sdílej.

Napsat komentář