Na trati v Pacově vzniká plno děr. Musíte si dávat „majzla“, říká Bartoš před startem MČR

Pravidelně to bývá jeden z prvních podniků domácí motokrosové sezony, kalendář jím v minulosti často začínal a jinak tomu nebude ani letos. I proto je matador litomyšlského Orion Racing Teamu Petr Bartoš na nedělní závod Mezinárodního mistrovství ČR v Pacově na Vysočině patřičně nažhavený.

„Vždycky to tam je lidmi narvané k prasknutí a každý se před nimi chce vytáhnout. Navíc neznám moc motokrosařů, kterým by se ta trať nelíbila,“ říká brzy 42letý rodák z Mladé Boleslavi. A dodává: „Konečně se ten ‚kolotoč‘ rozjede.“

Pro fanoušky to už v Pacově bude úplně bez omezení?

Co vím, po předložení dokumentů o platném testu nebo očkování by je tam pořadatelé měli v pohodě pustit. Myslím, že jsou připravení udělat nějaké sektory jako loni, takže se návštěvníci rozmělní, neměl by to být problém.

Jak jste na první český mistrák nachystaný? Máte z přípravy dobrý pocit?

Asi jako každý profesionální závodník se připravuju tak, abych mohl kterýkoli den vyjet na závod, i když v mém věku už je to celkem obdivuhodné. Jsem „ready“ a na závody se samozřejmě těším.

Stihl jste před ním nějaké závody ze slovenského šampionátu?

Ano, soutěžili jsme tam. Každý závod, i menší, je lepší příprava než jít sám trénovat. Odjel jsem toho už víc, i v Maďarsku, také krajské přebory tady v České republice. Na mistrovství Slovenska sice nebylo moc jezdců, ale obsazení bylo kvalitní, předek startovního pole je takový ostatně vždycky.

Jak jste tam dopadl?

Skončil jsem na pátém nebo šestém místě.

A v tom Maďarsku?

Tam jsem byl tuším čtvrtý — ovšem rovněž v nejprestižnější třídě MX1, ne ve veteránech.

I když ve veteránech nemusím jet naplno, ve své čtvrté jízdě, v MX1, už nemůžu podat stoprocentní výkon. To nejde — někdo nezvládne ani dvě.

Petr Bartoš

Co považujete za největší nástrahy pacovského okruhu?

Většinou spočívaly v tom, že se tam závodilo zjara a trať byla víc podmáčená a bořilo se to. Ale tím, že se teď jede až v červenci, bude povrch pochopitelně jiný, takže bychom se tomu — teoreticky — měli vyhnout. Jak je tam hodně motokrosařů, trať se rozbije a odrazy před skoky jsou nebezpečné, jsou v nich vyježděné díry. Platí to i o sjezdech. Ve druhých jízdách už si člověk dává velkého „majzla“, aby nepřepadl řídítka a podobně.

Ve váš prospěch tady mluví to, že toho máte v motokrosu spoustu za sebou.

To je sice pravda, ale tím, že startuju ve dvou kubaturách a oproti dalším klukům mám najeto o čtyřicet minut víc, jsem na tom v poslední jízdě „open“ fyzicky už dost špatně. A to i přesto, že ve veteránech nemusím jet naplno. V té čtvrté jízdě už nemůžu v MX1 podat stoprocentní výkon, to prostě nejde. Jsou lidi, kteří nemohou jet normálně svoji druhou jízdu, a já jedu čtyři. To je pro mě velký handicap. Ale od Orionu jsem placený, abych vyhrál veterány a zkoušel to v MX1. Takže to tak beru.

Od šéfa týmu Petra Kováře jste dostal za úkol být v královské kubatuře MX1 v top 10. Loni jste ho splnil, když jste obsadil právě desátou příčku. Jak náročná mise to podle vás bude letos?

Každý rok je to podobné. Někdo je na startovce navíc, jiný zase ubude… O mně dříve všichni věděli, že jsem na konci závodu dokázal soupeře předjíždět. Ale teď, když na rozdíl od nich nemohu odpočívat, protože pořád jezdím, se stává častěji, že jedu opatrně, aby mi to nevypadlo z ruky — a ztratím. Ale je to jenom těmi dvěma kubaturami. Na Slovensku, kde jsem soupeřil pouze s profíky, jsem jel kolo na kolo se třetím. Tam do toho „buším“ v těch dvou jízdách. Tady to však nejde.

Stejně jako vám to manažer Kovář v MX1 nastavil i Jonáši Nedvědovi, který sem přestoupil z MX2. Máte s Nedvědem nějakou interní sázku, kdo se umístí lépe?

Nemáme. Nikdy jsem neměl parťáka, se kterým bych vycházel tak dobře jako s Jonášem. Je to velmi hodný, kamarádský, chytrý kluk; na trati si radíme, konzultujeme to spolu. Když je to možné, kolikrát jedeme na závody jedním autem. Nikdy nemáme žádnou ponorku, že bychom se hádali. Celá jeho rodina je super. Jonáš jezdí všechny závody hlavou, dneska už je i trochu rychlejší. Ale já zase mám ty zkušenosti.

Mužská složka Orionu. Zleva Petr Rathouský (MX2 junior a MX2), Petr Bartoš (MX1 a Veterán) a Jonáš Nedvěd (MX1). Foto: Orion Racing Team

To by ale tomu sázení a hecování spíš nahrávalo.

Jonáš sám říká: Ty vole, ty za mnou pořád jezdíš a já už pak nevím, co mám dělat. Párkrát se mi stalo, že jsem ho v rozjížďce předjel, i v tom Maďarsku. Ale obecně jede svižněji, je to mladší kluk, pro motokros v nejlepších letech (27 let). Já byl taky v pětadvaceti či sedmadvaceti agresivnější.

Z toho, co povídáte, to vypadá, že jste ho schopný dostat do stresu, když se mu zezadu tlačíte na kolo…

Dojedeme do cíle a oba se tomu smějeme. Já z toho mám radost, on se diví, že to dokážu takhle ždímat. Ale to byl teprve začátek sezony. Mně stačí trénovat méně a dostanu se na nějakou svoji úroveň. Mladí kluci však potřebují jezdit pořád. Když byla zima a nešlo to, jeli jsme na závody téměř bez tréninku a pro něj to bylo o to horší.

Co říkáte na výsledky juniora Orionu Petra Rathouského v posledních dvou sezonách? Jeho trenérem je Filip Neugebauer, ale neobrací se někdy pro radu i na vás?

Ne, on to řeší s tím Filipem. Ten má za sebou špičkovou kariéru a ví, co mu říct. Jezdecky i rychlostně je Petr výborný. Jenom by u toho, upřímně, měl víc přemýšlet. Někdy je na trati nebezpečný pro ostatní, občas i pro sebe… Ale výsledky ukázaly, že jezdit umí.

Ta rozvaha za řídítky přijde s věkem, ne?

Určitě. Nejhorší však je, že o něm říkají: Takhle přesně jezdil Bartoš! Já to neslyším rád, protože jsem sice jezdíval na plný plyn, ale přemýšlel jsem u toho. Nebudu tvrdit, že jsem se nikdy o nikoho neotřel, motokros je kontaktní sport. Ale jezdil jsem víc s rozumem. Nepředjížděl jsem za každou cenu.

Ve veteránech si pojedete znovu pro titul, cokoli jiného by bylo zklamání. Co vás na té třídě baví, když marně hledáte konkurenci tak jako před vaším příchodem Martin Žerava?

Abych pravdu řekl, vůbec nic. Martin Žerava to měl jednodušší v tom, že neměl dobrého soupeře, mohl veterány objíždět ve stupačkách a zůstal čerstvý na MX1. Já tam mám jeho. Musím tak minimálně půl rozjížďky makat naplno, abych mu ujel, a teprve pak se můžu „flákat“. Čtyři pět kol musím jet rychle, abych se mu vzdálil a měl klid. Taky se mi přihodilo, že jsem o někoho zavadil na startu a potil jsem se až do posledního kola, abych Žeravu předjel… Když mě v prvním kole viděl dvacátého, závodil, co to šlo. Unaví mě to. Raději jdu na start s mladými borci, kde dojedu desátý, ale dávám do toho maximum. V těch veteránech jedu tak, abych věděl, že cílem profrčím první, a to mě tak netěší. Ale kvůli sponzoringu to je potřeba, reklamy jsou pak zkrátka na pódiu vidět.

Pro závody ve veteránech, resp. MX1 asi musíte mít různé motorky…

To je další věc. Každý má jednu tréninkovou, která je ojetá, a jednu závodní, která bývá lépe naladěná. Já mám taky dvě. Sériové, takže jsou stejné, jen mám upravený podvozek. Ve veteránech jedu se skoro novou motorkou a v MX1 s tou tréninkovou, protože bych nestihl přehodit startovní číslo, pneumatiky a tak dále. Na tréninkové motorce by nikdo jiný v MX1 nejel, všichni mají ty závodní. A já jedu na téhle staré, ojeté „paštice“. Má menší výkon, ale výsledek musím mít ve veteránech, tak tam jedu na té lepší.

Každý má dvě motorky: ojetou tréninkovou a závodní. Já taky, ale pro dvě třídy. Veterán je priorita, v MX1 tak musím soutěžit na té staré „paštice“.

Petr Bartoš

Vidíte, myslel jsem si, jestli z nutnosti nemáte dvojnásobek strojů, tedy i dva závodní.

To už mi nikdo nekoupí. Bývaly doby, kdy jsem na sezonu tři i čtyři motorky měl, teď mám dvě na ty dvě kubatury… Všeho ojedu dvojnásobek, je to síla. Na gumy mám naštěstí sponzory, mám mitasky, ale i tak.

Pobavil jste mě tím slovem „paštika“. To se mezi jezdci říká?

Jak hodně trénujete, tak je motorka po zimě už prakticky zničená. Jezdí, funguje, ale nedej bůh, že si pak sednete na tu druhou. To už se vám zpátky na tu první nechce. Spojka má něco najeto, píst, i když ho třeba měníte, taky není ideální. Motorka je celkově unavená, rám je kleslý. Na té nové je to úplně jiná jízda. Nedávno jsem byl teprve zajíždět tu druhou motorku, to si připadám jak v sedmém nebi…

Mimochodem: Jak vám při té dvojité zátěži po čtyřicítce drží tělo?

Je to strašné. Už se bojím spát bez trička, aby mě nechytla záda. Nemůžu si lehnout na levý bok, poněvadž mě bolí rameno. Ale sednu na motorku a snažím se, abych to na ní necítil. Stále to nějak jde. Že doma jím alavis, výživový doplněk na klouby pro koně, už beru jako standard (směje se). Takhle to je, jsem opotřebovaný, s nohama, ze kterých mi (po úrazech) koukaly kosti, nemůžu už ani běhat… Spíš se snažím co nejvíc jezdit na motorce. Pro závodníka je důležité, aby se tolik nezadýchával a nebolely ho ruce. Ty mě naštěstí netrápí.

V tom případě očekávám zápornou odpověď na následující otázku. Chtěl jsem se vás zeptat, zda jste neuvažoval o tom, že si na konci kariéry „střihnete“ Rallye Dakar tak jako Martin Michek, tím spíš, že se Orion před časem pro Dakar spojil s týmem MRG.

Já ho měl jet! Ale moje mamka pak přišla o nohu a mám ji doma, s manželkou a se ségrou o ni musíme pečovat. Můžu si závodit o víkendu, ale nelze odcestovat pryč na měsíc, když je na vozíčku. Starala se o mě celý život, tak jí to teď vracím. Musím tu být s ní, kdyby se cokoli stalo. To je jeden důvod. Taky jsem velký kamarád s Milanem Engelem (další jezdec MRG), a když mi někdy vypráví ty zážitky, jaký je to hazard, tak se mi tam v těchhle letech už asi opravdu ani jet nechce. Ti kluci jsou borci, co předvedl Martin už při své první účasti, je neskutečné.

Mluvil jste o mamince, ale také máte ženu, dvě malé dcery. Musíte pamatovat i na ně, že?

Ano. Nedovedu si představit nemít je takhle dlouho u sebe. Holky jsou se mnou každé závody, jsem na to zvyklý. Být tam bez nich sám by bylo divné. Ale nahlížím na to i ze strany osobního bezpečí; kdyby se mi tam něco stalo, byl by to průšvih.


Děkujeme, že jste si přečetli tento článek. Váš Pardubický kraj sport magazín, PKSMAG.cz

Čtěte též:
Obávaný soupeř už nebyl tak rychlý. I díky tomu motokrosař Rathouský vládl v Horažďovicích
Začátek jsme nechtěli přepálit. Nyní už trénujeme naplno, říká šéf motokrosařů Orionu

Sdílej.

Napsat komentář