Mistryně Evropy na čtvrtce Vondrová pomalu balí do Japonska. „Semifinále by byl mazec.“

Riskovala s neposlušným kotníkem, leč vyplatilo se. Pardubická čtvrtkařka Lada Vondrová se před pár dny v estonském Tallinnu stala dvojnásobnou mistryní Evropy do 23 let a vedle zlatých medailí v individuálním závodě a se štafetou ji hřeje také vynikající čas 51,19 vteřiny, nový osobní rekord. Ten ji před olympiádou v Tokiu, kam se chystá za týden, řadí na 43. příčku letošních světových tabulek.

„Chtěla bych ho v Japonsku zopakovat, případně ještě vylepšit. Na co to bude stačit, pokud jde o umístění, toť otázka. Snad na postup do semifinále. Kdyby se mi povedl, byl by to ‚mazec‘,“ říká 21letá reprezentantka Vondrová, odchovankyně pardubické Hvězdy, jež nyní na klubové úrovni soutěží za pražský USK.

Pouštěl jsem si, mimo jiné, video s vaším rozhovorem z Ruzyně po návratu z ME do Čech a přišlo mi, že jste po štafetovém závodě a oslavách byla pořádně vyřvaná. Je to tak, nebo to byl mylný dojem?

Jo, měla jsem vyřvané hlasivky. Po tom prvním úseku ve štafetě jsem na zbývající tři holky řvala jako divá, chtěla jsem, abychom skončily první. Druhý den ráno jsem se probudila a nemohla jsem mluvit… (úsměv) Asi tomu pak „pomohla“ i klimatizace v letadle.

Po březnové halové Evropě v Toruni jste mi říkala, že když venku vyrovnáte osobák z loňska, shodný s A-limitem pro Tokio (51,35), budete mít před olympiádou klid v duši — přestože vaše nominace na ni byla pravděpodobná už vzhledem k postavení ve světovém žebříčku. Zaběhla jste 51,19, takže je víc než splněno. Nezměnil se ten klid spíš v absolutní euforii?

Je to skvělé. V rankingu jsem na tom byla dobře, ale „nervozitka“ stejně trošku byla. Protože jsem nestartovala ve finále na mistrovství republiky, ubrala jsem si tím jeden závod, se kterým jsme s trenérem pro plnění A-limitu počítali. Po uzavření nominace to však ze mě spadlo a osobák z Tallinnu to celé podepsal. Super.

Ve štafetě jste si celé první kolo mohla držet svoji dráhu. To vám asi vyhovovalo, nemusela jste řešit seběhnutí.

Domluvily jsme se, že půjdu první úsek, protože to ze startu asi rozběhnu nejlépe — abych holkám vytvořila co největší náskok. A že Bára Malíková poběží nakonec, protože má lepší finiše. Byla to asi nejlepší taktika a vyšlo to parádně. Seběhnutí ve štafetě až takový problém není, v hale to je horší. Tady máte pojem, kde kdo je. Ale je pravda, že úvodní úsek je bez starostí.

Domluvily jsme se, že půjdu první úsek, abych vytvořila náskok, a Bára Malíková poběží poslední kvůli finiši. Taktika nám vyšla parádně.

Lada Vondrová o vítězství se štafetou Žen na 4×400 metrů

U čtvrtky to samozřejmě není takový stres jako u štafetové stovky, ale přesto: Cvičily jste nějak speciálně předávku, aby při ní nedošlo k chybě?

Vůbec. S Bárou Malíkovou jsme předtím měly dost nabitý program a pak už jsme šetřily každý krok. Nic jsme nezkoušely a šly do toho „z voleje“.

Je na to prostor někdy jindy? Třeba už před šampionátem?

Když jsme běželi například mixovou štafetu, tak jsme si s klukama předávku zkoušeli. Tady jsme ale popravdě ani nevěděly, v jakém složení dívčí štafeta nastoupí, dopředu ani nebylo jasné, zda se poběží… Normálně se to otestuje aspoň při rozcvičení.

Kdy tedy bylo složení štafety definitivně určeno?

Původně se tam napsaly všechny holky, aby pak bylo z čeho vybírat. Konkrétní sestava však byla jasná až hodinu před startem rozběhu, protože mně bylo paní doktorkou kvůli zlobivému kotníku zakázáno běžet. Ale já prostě řekla, že poběžím, poněvadž jsem věděla, že můžeme vyhrát. Radost z toho neměl trenér ani nikdo okolo, ovšem kdybychom já a Bára Malíková obě chyběly v rozběhu, dál by se nepostoupilo. Složení pro finále se rozhodlo po tom rozběhu — zůstalo stejné, až na to, že tentokrát startovala i Bára (místo Věry Holubářové).

Lada Vondrová s Barborou Malíkovou, v cíli čtyřstovky na ME U23 v Tallinnu druhou. Foto: Tomáš Edlman, ČAS

Vy jste štafetu perfektně rozběhla, Barbora Malíková pak po úsecích Nikolety Jíchové a Barbory Veselé, které se specializují na překážky, musela předhonit hned tři soupeřky. Ten její závěr byl fantastický, vidťe?

To byl. Já věřila, že to zvládne, ona si totiž vždycky na poslední stovku pošetří síly. Byl to heroický výkon, i s tou atmosférou, se vším.

Jaký spolu s Malíkovou máte vztah, když jste tak rovnocenné rivalky z jedné země? Do novin jste mluvila o tom, že máte odlišné povahy, ale jste kamarádky?

Jo, jsme. Budeme spolu i na olympiádě, jsem ráda, že tam se mnou jede. V závodě se každá soustředíme na sebe, ale po něm si spolu normálně povídáme, vycházíme spolu úplně v pohodě.

Váš trenér Jaroslav Jón byl po Toruni, kde jste o setinu neproklouzla do semifinále, zklamaný tak jako vy. Teď naopak musel být ohromně pyšný, ne?

Byl šťastný. Chvíli jsem se bála, aby ho radostí „nekleplo“, protože to asi sám nečekal. Řekl mi takovou vtipnou větu: No jo, tys mi už tuhle sezonu nevěřila, a stejně jsi zaběhla osobák. Teď to tady máš… Musela jsem se smát. Byl nadšený — oba jsme z toho byli hotoví.

Chvíli jsem se bála, aby mého trenéra radostí „nekleplo“, protože takový úspěch asi sám nečekal. Byl nadšený — oba jsme z toho byli hotoví.

Lada Vondrová

Může s vámi letět do Japonska?

Ne, je to tam hodně omezené, a jelikož jsem včas nezaběhla ten limit, bylo to beznadějné.

Byli v Tallinnu čeští fandové?

Z devadesáti procent nás povzbuzovali členové naší výpravy, která byla velikánská. Štafeta byla poslední disciplínou, takže všichni ostatní už měli „po“ a byl tam úplně celý tým. Dopředu nás tlačilo čtyřicet lidí, už to vypadalo jako závody.

Rozběh čtvrtky vás v Tokiu čeká 3. srpna. Kdy se tam vypravíte?

Letíme ve čtvrtek 22. července.

Do té doby plánujete odpočívat?

Musím si dát chvíli pauzu, abych kotníku dopřála volno. Ale před odletem si tu ještě zatrénuju, protože pak budu znovu odpočívat po příletu do Japonska kvůli časovému posunu, i klima je tam jiné.

Lada Vondrová na dráze před zakleknutím do bloků. Foto: Tomáš Edlman, ČAS

Olympijský kroj, tašku a vějíř nafasujete v příštích dnech?

Už jsem si pro ně byla, všechno mám — kromě „nástupovky“, tu teprve šijí. Buď mi ji dají na letišti, nebo za mnou přiletí až do Tokia.

Líbí se vám ta kolekce?

Jo, je moc pěkná, jen to jsou občas neobvyklé střihy, člověk tomu musí přijít na chuť. Ale reprezentuje to českou tradici, je to hezké.

Musíte se pohybovat v bublině. Budete mít pokoje sólo, nebo dostanete spolubydlící?

To nám zatím neříkali, ale doufám, že budu s Bárou Malíkovou, protože trávit tři týdny na pokoji sama, to bych se možná zbláznila.

Zasáhlo vás, když jste se dověděla, že Japonci do hlediště nepustí ani domácí diváky?

To jo. Po mistrovství v Tallinnu, kde to mělo atmosféru, to bude zvláštní, k tomu ten obrovitánský stadion (kapacita je 68 tisíc lidí). Musíme se nechat pohltit tím, že to je olympiáda, nedá se nic dělat.

Po Tallinnu, kde to mělo atmosféru, to v Tokiu bude bez diváků zvláštní. Ale musíme se nechat pohltit tím, že to je olympiáda.

Lada Vondrová

Když se budete chtít podívat na jiné disciplíny a sporty, půjde to jen na pokoji v televizi?

Snad bude k dispozici společenská místnost, kde je bude možné sledovat. Na jiné sporty nás fyzicky nepustí určitě, to víme dopředu. Uvidíme, jak to bude s atletikou.

Co si nechcete nechat ujít?

Chtěla bych vidět Lukáše Krpálka, hodně se mi začal líbit tenis… Ale zatím jsem nad tím moc nepřemýšlela.

A něco z vaší „královny sportů“ atletiky?

Zážitek jsou všechny disciplíny. Finále budou „šílená“, je to tam nadupané. Nejvíc se těším na dlouhé překážky, to bude masakr.


Děkujeme, že jste si přečetli tento článek. Váš Pardubický kraj sport magazín, PKSMAG.cz

Čtěte též:
Titul z desetiboje s rozpaky. Byl to průměr, nejsem rozzávoděný, hodnotil Kopecký
Olympiáda? Ještě to bude na vážkách, ale snad klapne, věří chodec Gdula
Čtvrtkařka Vondrová o neúspěchu v hale: Na setinky mám smůlu. Venku ji požene Tokio
Zlaté zklamání, limit utekl. Netrefoval jsem odraz, mrzí trojskokana Vondráčka

Zlatá štafeta žen na 4×400 metrů. Zleva Barbory Veselá a Malíková, Věra Holubářová (ve finále neběžela), Lada Vondrová a Nikoleta Jíchová. Foto: Tomáš Edlman, ČAS

Sdílej.

Napsat komentář