Kouč florbalistů po sezoně: Kluci cítí, že je v týmu potenciál, a chtějí se spolu drápat nahoru

S A-týmem pardubických Sokolů letos Martin Zozulák uhrál v základní části superligy 11. místo ze 14. A vzhledem k tomu, že Výkonný výbor Českého florbalu ukončil amatérské soutěže a zrušil boje o záchranu (nikdo nepostupuje, ani nesestupuje), bude s ním 33letý trenér mezi elitou stoprocentně pokračovat i v následujícím ročníku — zřejmě s nepatrnými změnami v kádru. „Zatím to neumím říct s naprostou jistotou, ale jsem přesvědčený, že se nám to nerozsype. A pokud budeme řešit odchody, že to budou jednotky kusů, klidně jen jeden hráč,“ říká Zozulák. K tomu jedním dechem dodává: „Opravdu důležité je, že tým cítí, že v něm je potenciál. Kluci se spolu chtějí drápat nahoru.“

Play-down o udržení superligy se neuskuteční. Bylo ve hře, že si zápasy proti Otrokovicím přece jen dáte i mimo soutěž? Pro vaše mladé hráče je asi každý duel navíc dobrý…

To asi nikoho ani nenapadlo, že bychom si s Otrokovicemi zahráli jen přáteláky. Že by klukům nějaké zápasy pomohly, je fakt, ale těch přípravných mají před sezonou poměrně dost. Mnohem víc by jim prospěla utkání, ve kterých o něco jde a v nichž mají v uvozovkách nůž na krku. Pár přáteláků s Otrokovicemi by nikomu nic nedalo.

Tréninky nadále pokračují?

Vzhledem k tomu, jak náročný program jsme měli v závěru základní části, kluci dostali volno. Jsou v individuálním režimu.

Máte tedy už v hlavě, jak to bude s přípravou?

Nemám, skončili jsme teprve před týdnem. Řeší se kádr, realizační tým. Asi se budeme držet zhruba toho, co jsme dělali v předchozích letech, ale nic konkrétního teď ještě není.

Můžete vybrat tři top momenty uplynulé sezony a tři takové, které byste nejraději vymazal z paměti?

Jsou věci, které možná není tolik vidět. Ani to nejsou přímo momenty, spíš dlouhodobá práce. Patří sem to, že se nám podařilo vytvořit fungující tým, vyčistit atmosféru v týmu a mít v něm hráče, kteří spolu chtějí fungovat a jsou v mužstvu rádi. Když se podívám na výsledky, vyzdvihl bych hned první zápas na Spartě, který jsme asi nečekaně vyhráli (7:6). Ten zápas nám potvrdil, že jsme na správné cestě. Třetím pozitivem by bylo poslední kolo s Black Angels (vítězství 7:3), kdy jsme nastoupili po debaklu na Tatranu (1:17) a chtěli jsme ukázat, že to, co se stalo ve Střešovicích, je špatně a že se takhle rozhodně prezentovat nechceme. To se myslím povedlo.

Ty minusy jsou spojené s nevydařenými výsledky. Vybouchli jsme ve čtyřech zápasech, dvakrát s Mladou Boleslaví a dvakrát s Tatranem. Dostali jsme v nich, jestli se nepletu, dohromady 60 gólů, což je šílené číslo. Ale i tyhle zápasy nám ukázaly spoustu věcí, na kterých potřebujeme pracovat. Kdybychom takovou „rychtu“ neschytali, třeba bychom neodhalili nějaké chyby a špatné nastavení v týmu.

Na Dašickou v normálních časech chodí dost lidí, nakolik se podle vás jejich nepřítomnost z důvodu covidových zákazů projevila v domácích výsledcích?

To neumím odhadnout. Máme nejmladší tým v superlize a nevím, jak by kluci reagovali na plnou halu. Ten tým na ni, až na pár lidí, kteří v něm jsou delší dobu, není zvyklý. Je možné, že některým hráčům to, že diváci na Dašické nebyli, i pomohlo — nebyl na ně tlak. Ale samozřejmě existuje víc úhlů pohledu. Fanoušci pochopitelně na florbale chybějí. Když jsem ještě hrál, před plnými tribunami to vždycky bylo mnohem lepší. Tak to má podle mě většina hráčů, když se k tomu s věkem dostanou.

Martin Zozulák

Generální manažer a hlavní trenér superligového florbalového týmu Sokoli Pardubice, narozen 17. srpna 1987 v Pardubicích. Jako hráč nastupoval čtrnáct sezon v nejvyšší české soutěži a na pozici útočníka v 275 zápasech nasbíral 453 bodů (274+179). Kromě pardubického oblékal též dres pražského Chodova. Jednoznačný lídr historických statistik pardubického klubu. V roce 2014 vybojoval s českou reprezentací bronz na mistrovství světa ve Švédsku. S Chodovem v roce 2013 vyhrál pohár a v lize získal stříbrnou medaili, s Pardubicemi pak pohár ovládl v roce 2019. Kariéru na top úrovni ukončil na jaře 2020, poté převzal coby trenér se zkušenostmi z mládeže A-tým Sokolů. Vystudovaný inženýr ekonomie, v civilu podniká, ženatý, dvě děti.

Inkasovali jste nejvíc gólů z celé superligy, lze jednoduše pojmenovat příčinu?

Jedna souvisí s tím, co už jsem říkal. Kdyby se těch 60 gólů s Boleslaví a Tatranem vydělilo dvěma,  byli bychom na tom úplně jinak. Druhá může spočívat ve změně našeho herního stylu, celou sezonu jsme se snažili hrát výrazně aktivněji než dřív a napadat, z čehož vyplývaly brejkové situace pro soupeře. Gólů jsme prostě dostávali víc.

Kteří hráči vás nejvíc potěšili výkonnostním progresem?

Ten udělalo určitě víc hráčů a nechci je takhle veřejně všechny jmenovat. Řeknu jen jedno jméno, které stejně vidí všichni, a to je Adam Šmíd. V téhle sezoně udělal krok k tomu, že se z něj stává jeden z nejlepších florbalistů u nás. Dokázal to nejen na hřišti, ale hlavně mimo něj. S tím měl v minulosti občas trochu problémy a těžil z toho, že má obrovský talent. Letos k němu přidal i dřinu, přístup k tréninkům, pracovitost, týmovost. To vše se sečetlo v tom, že skončil osmý v kanadském bodování soutěže.

Překvapil vás jeho bodový „boom“, když zdvojnásobil loňskou produkci?

Přiznám se, že ne. Známe ho od nějakých jeho deseti let a věděli jsme, že to v sobě má. Je extrémně šikovný a pohybově nadaný. Body vždycky sbíral. Když se podíváme na jeho čísla v mládežnických kategoriích, vysoký příděl bodů měl v podstatě každý rok.

Jeho a Martina Haleše s Lukášem Prixem jste v době, kdy se tu na podzim nehrálo, vyslal do Švédska. To byla asi nová zkušenost i pro vás osobně, jak se vám se švédskými kluby jednalo?

Já jednal pouze s Växjö Vipers ohledně Adama a Martina, Lukáš si svoje angažmá domluvil sám. Bylo to pro mě zajímavé, dostal jsem se do kontaktu s manažerem klubu švédské superligy, takže jsem trochu „navnímal“ tamější prostředí. Možná jsme si tím otevřeli cestu k nějaké další spolupráci. Uvidíme, co se stane, až tu skončí „doba covidová“ a budeme moci cestovat, protože momentálně je tohle všechno passé. Jsem rád, že jsme se domluvili a že tam kluci vyrazili. Určitě to pro ně bylo ohromně přínosné.

Měl jste dojem, že vám Švédové chtějí vyjít maximálně vstříc?

Bylo to velmi rychlé a supervstřícné jednání. I podmínky, které kluci dostali, byly až překvapivě dobré. Švédové se o ně perfektně postarali.

Vyhovuje vám ten tak trochu anglický fotbalový model, kdy v klubu zastáváte zároveň pozici generálního manažera i hlavního trenéra?

V tuhle chvíli jsem spíš jen trenér. Je to časově tak náročné, že moje pozice generálního manažera je dost upozaděná. Některé moje činnosti a funkce převzali další členové vedení klubu. Vzhledem k tomu, jak se známe, si na nějaké modely nehrajeme. Je to celé o naší interní domluvě v klubu. Nepřikládal bych tomu žádnou velkou váhu.

Už druhá sezona byla covidem výrazně poznamenaná, jak velké škody to napáchalo v klubovém rozpočtu?

Díky pomoci našich partnerů a s využitím všech dotačních programů zatím přežíváme. Bohužel se celá situace nejvíc projevuje v tom, že nesportují děti, kterých tu máme tři sta. Největší propad v příjmech je pak logicky z této zastavené činnosti. Vzhledem k tomu, že se to stále nespustilo a nevíme, kdy k tomu dojde, neumíme vyhodnotit, jak moc špatné to bude.

Juniorka a mladší kategorie na podzim stihly nejvíc osm zápasů. Daří se vám tam držet náladu nad bodem mrazu? Bojíte se odlivu hráčů?

Toho se bojí každý klub, i toho, že děti momentálně asi lenivějí, ztrácejí návyky a bude obtížné je ke sportu, nejen k florbalu, dostat zpátky. Jsme s nimi v kontaktu pomocí online tréninků, ale je to složité. Já to vlastně chápu, protože děti jsou online neustále, a když se takhle mají připojovat ještě na trénink, už to je moc. Zásadní roli v tom podle mě hrají rodiče, je to nyní především o nich, jestli a jak jejich děti sportují. Sami jsme zvědaví, kolik dětí se nám vrátí a v jakém stavu. Měli jsme tu například rozdělanou práci s talentovanými dětmi, klubový projekt naší akademie, který běžel pátým rokem. Dělali jsme to proto, abychom vychovali nadstandardní sportovce a hráče pro superligu, a teď nevíme, jestli jsme těch pět let nehodili do koše.

Čtěte též:
Poslední měsíc byl mazec, říká Šmíd. Tahoun Sokolů s týmem zbrojí na play-down

Pohled na lavičku Sokolů, vlevo kouč Martin Zozulák. Foto: Milan Hospodka

Sdílej.

Napsat komentář