Hráči, které si pro mistrovství vyberete, musejí cítit důvěru. To v Rize nebylo, míní Martinec

Počínající léto tráví na chatě na Vysočině, ale boje českých hokejových reprezentantů na světovém šampionátu v lotyšské Rize si někdejší vynikající útočník a úspěšný trenér Vladimír Martinec ujít nenechal. S magazínem PKSMAG se tak mohl podělit o svoje dojmy.

„Sledoval jsem to všechno kromě čtvrtfinále. Tam už jen po očku průběžný výsledek, protože ve čtvrtek se mi sem začali sjíždět příbuzní — syn z Německa a později dcera z Prahy s rodinami. Takže tu máme takovou větší sešlost,“ vysvětlovala 71letá pardubická ikona během telefonického hovoru, při němž trochu vypadával signál.

Před turnajem se o národním týmu dost mluvilo, i proto, že měl dobré výsledky na Českých hokejových hrách. Nakolik pro vás potom konečným sedmým místem zaostal za očekáváním?

Hodně. I já jsem říkal, že to vidím dobře — že semifinále by měl uhrát, i když přímo o medaili jsem nemluvil. Ale když jsem pak viděl ten začátek, kdy najednou seděla lajna z Euro Hockey Tour Lenc-Špaček-Stránský, říkal jsem si: To je nějaké zvláštní, to se mi nelíbí. Vždycky by se mělo věřit čtyřem lajnám, třinácti čtrnácti útočníkům, kteří mi mistrovství odehrají. To tady nebylo. Po prvním či druhém zápase ti hráči znejistěli, že udělali nějakou chybu, a už nehráli. Ale když už jsem si vybral nějaké hráče, tak bych jim měl věřit.

Už základní skupina byla utrápená…

…To bylo právě tímhle. V dřívějších letech byly taky neúspěchy, to je jasné. Nicméně pouze když někdo z hráčů nemohl nastoupit třeba vinou zranění — my jsme říkali „umřel“ — tak tam šel někdo jiný, ale jinak tu důvěru měli.

Prohra se Švýcary už dneska asi nikoho zaskočit nemůže, ale je podle vás akceptovatelný například výsledek 2:1 na nájezdy s Dánskem?

Najednou to byl úplně jiný mančaft. Turnaje Euro Hockey Tour byly přáteláčky, tam o nic nešlo. Tam když se prohraje, tak se nic neděje. Na šampionátu to je něco jiného. Je otázka, jestli ti kluci znejistěli proto, že nevěděli, s kým a jak budou hrát za tři dny. Možná měli strach. Výsledky napovídají tomu, že tohle bylo špatné. První dva zápasy se prohrály, pak to bylo utrápené a klepali jsme se, byli na lopatě. Vypadalo to, že pojedeme tutově domů, ale vždycky jsme se z toho nějakým zázračným, podivným způsobem dostali a čtvrtfinále nakonec uhráli. Tam jsme asi zapomněli střílet… V některých těch zápasech předtím jsme hráli „bago“ u soupeře ve třetině, ne na góly. Jezdili jsme, přihrávali si v útočném pásmu, a nestříleli. To mě pak ani nebavilo. Chyběl mi tam pořádný tah na branku, pracovitost. Se Švédy se to v závěru zlepšilo, ale to byla světlá výjimka. Už jsem to někde říkal: hodně teoretiků, málo dělníků. Každý si myslel, že ten další by měl vybojovat puk, dát ho zase tomu prvnímu a čekat, co s ním udělá. To takhle nejde, tam by mělo být pět bojovníků, co ty puky někde vydolují nebo pak v obraně pochytají. Když nám teklo do bot, tak se činili. Ale bohužel to byl jen ten jeden zápas.

V některých zápasech jsme hráli „bago“ u soupeře ve třetině, ne na góly. Jezdili jsme, přihrávali si a nestříleli. To mě pak ani nebavilo.

Vladimír Martinec

Je vedle zmíněné třetí třetiny se Švédy něco, zač byste národní tým pochválil?

Pffff. To nevím. Nic podobného ke chválení tam bohužel není.

Ani mezi jednotlivci nenajdete někoho, kdo by se vám zamlouval?

Jsem toho názoru, že pokud je špatný výsledek, těžko se tam najde dobrý hráč. Když to bude naopak, vyniknou i individuality. Tady byl z útočníků slušný snad Kubalík, ale tím bych asi skončil. Byli tam ofenzivní beci, ovšem s těmi by se to zase nemělo přehánět. Někteří z nich hráli pořád zády vpředu… Pak tam není ta kontinuita ve spolupráci obránců s útočníky. Útočníci se neměli kde pohybovat, protože je vytlačili ti obránci. Útočníci na to museli reagovat a už to bylo rozbité. Byl tam třinecký David Musil, který poctivě bránil, ale ti ostatní jako typičtí obránci nehráli. Samozřejmě, že se beci mají zapojovat do útoku, ale ne aby tam byli dřív než útočníci.

Pojďme na pardubické odchovance. Nejstarším z nich byl v Rize Tomáš Zohorna — ten zůstal bez bodu, neodehrál ani všechno.

Naskočil na první dva zápasy, a pak nehrál… Je to starý kořen a právě takoví by měli zápasy rozhodovat, udávat tón. Ti mladší se k tomu můžou přidat. Ale aby si tam trenér vzal hráče a pak ho nechal sedět ve 33 letech… To by nemělo být. Tomáš by byl myslím platný už jen svou obětavostí, nasazením. Občas i trošku provokuje, což k tomu taky patří, je to jeho styl. Je nutné to takhle brát — a využít.

Lukáš Radil, to je asi podobný příběh, že?

Jasně. To jsou kluci, kteří by měli hrát a táhnout to, ale tu šanci moc neměli.

Překvapilo vás, že kouč Pešán nechal pro čtvrtfinále mimo sestavu Michaela Špačka?

Při Euro Hockey Tour to byl pomalu klíčový hráč, ať se to vezme, jak chce. Hrál přesilovky, jeho lajna rozhodovala. A pak se tam s ní vůbec nedostane…

O našem gólmanovi se básnilo, jak úžasně chytá. Ale jestli měl úspěšnost 90 procent a brankáři mančaftů nahoře přes 93, je to rozdíl jak blázen.

Vladimír Martinec

Co Filip Zadina? Ten má už od mládeže pověst skvělého střelce, ale zůstal jen na dvou gólech.

To je velice dobrý hokejista, jakmile má puk, je schopný projet celé hřiště a vystřelit. Ale tady se k tomu moc neprobil, protože hokej na mezinárodní úrovni je přece jen jinačí, víc o spolupráci. Tam má mezery, měl by hrát víc s ostatními kluky, pomáhat si s nimi navzájem. Vždycky to vezme na sebe a pak je snadným terčem soupeřova napadání.

Nevsadil byste víc na mladíčka Matěje Blümela? Když hraje, bývá ho plný led.

Ano, bývá ho plné hřiště, ale platí to, co jsem říkal před chvílí: mladí hráči pomůžou, ale táhnout to musejí ti starší. Asi měl dostat víc prostoru ve třetí nebo čtvrté lajně. Tím pohybem uměl soupeře rozhýbat. Když však nehrají ti ostatní, on to nezvrátí.

Turnaj ještě neskončil pro všechny. Jak se podle vás srovnají na prvních čtyřech místech semifinalisté?

Těžko říct, ale když se zámořské týmy dostanou z nejhoršího, mohou dojít až na vrchol. Spíš si myslím, že finále udělají Kanaďané a budou tam Finové. Ale to jsou takové kecy u piva… Ještě k našemu týmu: Nezeptal jste se na gólmana (Šimona Hrubce), o kterém se básnilo, jak úžasně chytá. Viděl jste jeho statistiky? Nechci to házet na něj, ale jestli má 90 procent úspěšnosti a brankáři mančaftů, co jsou nahoře, přes 93 procent, je to rozdíl jak blázen. Když chcete vyhrávat, musíte mít špičkového gólmana. I 92 procent už je teď málo.

Čtěte též:
Jak se ukázali v základní skupině? Pohled na odchovance hokejového Dynama na MS v Rize
Komentář: Posily Dynama? Překvapivé vesměs nikoliv, zajímavé rozhodně
Analýza: Proč hokejové Dynamo „ruplo“ ve čtvrtfinále
Jak na Bruslaře. Návod pro Dynamo k zachráně zle rozjeté série
Pět věcí, které zvyšují atraktivitu čtvrtfinále Dynama s Boleslaví

Sdílej.

Napsat komentář