Dva tituly v orientačním běhu Knapovou hřejí. Sprint byl vzpruha, se štafetou měla nervy

Má za sebou dva náročné závodní víkendy. Zatímco na mistrovství Evropy ve švýcarském Neuchatelu se Jana Knapová, orientační běžkyně pardubického oddílu OK Lokomotiva, se smíšenou českou štafetou těsně nevešla na pódium a individuální starty se jí nepovedly, při republikovém šampionátu ve Šternberku a v Litovli si o týden později na krk dvakrát pověsila zlatou medaili. Ve sprintu tentokrát uspěla mezi jednotlivci i s klubovou štafetou.

„Domácího titulu v individuálním sprintu si cením tím víc, že to přišlo po té Evropě, která byla pro mě osobně trošku nevydařená. Byla to vzpruha. Konkurence v Česku je pořád dost velká, takže jsem ráda, že jsem takhle obstála,“ těší 30letou závodnici. „Štafety si zase vážím proto, že tam je větší zodpovědnost, je to psychicky náročnější. Do posledních metrů to byl boj o první místo, předtím na trati o první až čtvrté. Kdybych zaváhala, celý tým mohl být bez medaile,“ dodává Knapová, jež v tomto případě finišovala.

Ale popořadě. V Neuchatelu skončilo štafetové kvarteto Knapová, Miloš Nykodým, Vojtěch Král a Tereza Janošíková čtvrté o 54 vteřin za bronzovými Nory, což je výsledek, který má bezpochyby svoji hodnotu — Češi jím zopakovali umístění z mistrovství světa 2017 a z evropského šampionátu 2018. Pak ovšem přišla na řadu nová disciplína, knock-out sprint, v němž Knapová nepostoupila ani z kvalifikace. Sluší se ale dodat, že její příprava směřuje k delším závodům na blížícím se mistrovství světa v Doksech, takže se na tento závod nezaměřovala. A kvůli svému nepovedenému vystoupení jej určitě nezatracuje.

Jana Knapová

Česká reprezentantka v orientačním běhu, narozena 17. prosince 1990 v Chrudimi. Dcera bývalé československé reprezentantky Ivy Knapové. Vyrůstala v Pardubicích a stále závodí za místní oddíl OK Lokomotiva, vedle toho běhá také za švédský klub Alfta-Ösa OK. Několikanásobná mistryně ČR napříč disciplínami, má i řadu dalších medailí. Juniorská vicemistryně světa z roku 2010 ze štafet. Momentálně na rodičovské dovolené, zároveň studentka doktorského studia na VUT v Brně. S rodinou žije ve Zlíně.

„Jako každá novinka budil K. O. sprint zprvu rozpaky, ale myslím, že je svým formátem docela atraktivní pro diváky i pro nás závodníky. Světové akce se rozdělily zvlášť na lesní a sprintové, takže je dobře, že tam ta disciplína přibyla,“ soudí Knapová.

V individuálním sprintu byla v Neuchatelu diskvalifikována poté, co oběhla jednu z bariér vyznačeného přeběhu silnice z druhé strany, než měla. Čas v cíli by ji jinak řadil na 22. příčku.

„Bylo nám předem řečeno, že taková situace v závodě může nastat, ale v ten moment jsem jela na max a nepohlídala si to. Teoreticky jsem si tak mohla trať zkrátit třeba o jeden metr, ale bere se to jako porušení daného pravidla a o ničem se nediskutuje. Omylem jsem ho nedodržela, takže smůla,“ vrací se k tomu Knapová.

I přes tyhle lapálie ji švýcarské tratě bavily. „Byly náročné, spousta úzkých uliček a schodů. Člověk musel být pečlivý ve čtení mapy, aby všechno správně našel a provedl,“ líčí. „Hodně se běhalo v historickém centru, nejen v Neuchatelu, ale i v Saint-Blaise, kde se konala kvalifikace K. O. sprintu,“ pokračuje.

Ani mapy pro Šternberk a Litovel, do nichž nahlížela později, nebyly pro zkušenou závodnici vyložená selanka. „Pár volbami postupu jsem si rozhodně jistá nebyla. Ke konci trati jsem se překoukla v mapě a začala zatáčet do uličky, kam jsem běžet neměla. Ale největší zádrhel mě stál asi devět vteřin, to ještě bylo schůdné,“ konstatuje.

Po schodech. Jana Knapová při sprintu. Foto: Petr Kadeřávek

Prvenství v individuálním sprintu, na něž ve Šternberku dosáhla, je jejím druhým v dospělé kategorii a prvním po mateřské dovolené. „Závod mě překvapil tím, že byl poměrně běžecký. To mi hrálo do karet, jsem na tom teď fyzicky dobře. Spíš to bylo o volbě většinou ze dvou možností a pak do toho jít naplno,“ míní. Reprezentační parťačku Janošíkovou ze Severky Šumperk porazila o devět, Adélu Indrákovou z brněnských Žabovřesk o 25 vteřin.

Mixová štafeta Lokomotivy ve složení Jana Peterová, Martin Roudný, Tomáš Kubelka a Knapová pak v Litovli pro klub dobyla historicky první zlato z této disciplíny. Zvítězila o šest vteřin před Severkou. „Štafetu jsem dostávala první, ale čtyři nejrychlejší týmy běžely v rozmezí nějakých deseti vteřin, s ostatními ženami jsme vybíhaly skoro naráz. Byly to nervy od začátku až do konce,“ popisuje Knapová.

Kromě ní se mezi jednotlivci z Lokomotivy medailově prosadil ještě starší dorostenec Filip Haas, který byl třetí. Štafeta dorostenců v sestavě Kateřina Koberová, Kryštof Jelínek, Haas a Michaela Srbová pak ve své kategorii obsadila druhou příčku. Další pardubičtí závodníci přidali řadu umístění v top 10. „Na místě jsme si navzájem gratulovali, ale pak už se každý vydal svým směrem. Společná cesta domů a oslavy proto bohužel nebyly,“ poznamenává Knapová.

Tu začátkem června čekají nominační závody pro mistrovství světa. V Doksech se uskuteční všechny disciplíny orientačního běhu, tedy sprint a klasické závody middle a long včetně štafet. Pokud jde o sprint a sprintovou štafetu mix, tam by Knapové měly k nominaci přispět i výsledky ze Švýcarska a ze Šternberka.

„Ale není to úplně hotové, nevím, jak to trenéři promyslí. Vše bude oficiálně zveřejněno až po 6. červnu,“ podotýká Knapová. „Pak nás čeká už velmi specifická závěrečná příprava, kdy se bude každý chystat na své disciplíny,“ dodává závodnice.

Za obtížnými terény špičkoví závodníci cestují na sever

Není závod jako závod. Jistě, v orientačním běhu jde v prvé řadě o to být rychlý a mít správně všechny kontroly, ovšem na krátké sprinty, resp. na klasické závody typu middle a long je nutné se chystat odlišným způsobem. Nejen po kondiční stránce.

„Je v tom velký rozdíl. Hlavně se musíte připravovat mapově v daném terénu,“ nastiňuje čerstvá mistryně republiky Jana Knapová. „Před šampionátem ve sprintu je třeba běhat schody, rohy, zatáčky a takové věci. To, co v atletice moc neznáme, ale tady je to velice důležité, protože se běhá po městě. Na klasické lesní disciplíny zase musíte trénovat ‚v bordelu‘ v lese, abyste přivykl kamenité podložce a podobně. Jak fyzicky s ohledem na koordinaci pohybů, tak i psychicky,“ dodává.

Aby orientační běžci dostali pod kůži obtížné terény, rádi se vydávají do Skandinávie, kde jejich sport vznikl. Knapová je nyní kromě pardubické OK Lokomotivy registrovaná též ve švédském klubu Alfta-Ösa OK. „Začala jsem za ně běhat ještě před mateřskou dovolenou. Už jsem s nimi sice byla na soustředění, ale kvůli covidu a podobně jsem za ně ještě nestartovala v žádném ostrém závodě,“ říká k tomu.

Mezi švédskými oddíly a špičkovými závodníky odjinud funguje jakási reciprocita. „Švédové jsou rádi, když mohou do svých řad přibrat schopné běžce. Na severu se totiž konají dva velké štafetové závody: švédská Tiomila a finská Jukola, které jsou velmi prestižní. V Tiomile běží ve štafetě až deset lidí, v Jukole pět, takže se jim běžci z ciziny hodí. Výměnou pro nás je možnost tam pobývat a trénovat, což je super. Dost běžců ze zbytku Evropy i ze světa má nějaký tamější klub a často tam jezdí,“ přibližuje Knapová.

Sdílej.

Napsat komentář