Čtvrtkařka Vondrová o neúspěchu v hale: Na setinky mám smůlu. Venku ji požene Tokio

I sdílená radost ze stříbra české štafety mužů v běhu na 4 x 400 metrů pomohla Ladě Vondrové na mistrovství Evropy v polské Toruni, při vrcholu letošní halové sezony, zaplašit zklamání z vlastního nezdaru. Po třetím, a tedy nepostupovém místě z rozběhu čtvrtky žen byla mladá reprezentantka totiž naštvaná hodně. Aby ne, od kýženého postupu do semifinále ji dělila jediná setina… Její čas měl hodnotu 52,83, ve finiši se před ni naklonila Lisanne de Witteová z Nizozemí s 52,82.

„Na tyhle setinky mám docela smůlu,“ povzdechne si Vondrová. „Ale s tím musíte počítat. Stejně se s tím nedá nic dělat,“ bere svoje nevyvedené vystoupení po návratu z Polska do Pardubic už s nadhledem.

Čtvrtka v Toruni. Lada Vondrová na třetí pozici. Foto: Aleš Gräf

Ještě v dějišti šampionátu ji ovšem mrzelo tím víc, že na lepší výkon určitě bylo. Sama cítila, že je — i přes bolavým kotníkem narušenou přípravu — v solidní formě. Před Toruní zaběhla na halové republice 52,20, což by teď stačilo i na velmi pěkné umístění v semifinále. „Věděla jsem, že na to mám, dalo se tam bojovat i o medaile,“ míní sprinterka. „Ale dojít do finále je na tom to nejtěžší. Halová čtvrtka není žádná legrace. Já letos neměla žádný závod s pořádnou konkurencí a to se na tom myslím podepsalo nejvíc,“ uvažuje.

Startovala se soupeřkami za zády, až v šesté dráze na vnějším okraji tartanu. V tom však žádnou velkou potíž nespatřuje. „Ta šestka je docela dobrá, je tam velký kopec a dalo se využít seběhu. Bohužel jsem to asi neudělala úplně tak, jak jsem měla. Hlavně jsem nečekala, že se závod rozběhne tak rychle. V jiné dráze bych na to pravděpodobně taky nestihla zareagovat. To tempo bych nevydržela,“ vysvětluje Vondrová.

K vnitřku oválu se Vondrová zařadila jako průběžně třetí za Britkou Amarachi Pipiovou, pozdější vítězkou, a Němkou Corinnou Schwabovou. V momentě, kdy v oblouku před cílovou rovinkou venkem Schwabovou obíhala, jen tak tak že nedošlo ke karambolu s Nizozemkou de Witteovou. Na tu měla Vondrová půl kroku náskok, ve druhé dráze ji periferně neregistrovala a ve snaze dostat se před Schwabovou jí překřížila cestu. De Witteová následně Vondrovou na svoji přítomnost dvakrát důrazně upozornila rukou. „Dívala jsem se na záznam, vběhla jsem jí tam. Ona mě přistrčila asi spíš proto, abych věděla, že tam je, a nesrazily jsme se,“ vrací se Vondrová k drobnému incidentu. „Po závodě jsme o tom spolu nemluvily, jen jsem jí pogratulovala k postupu a šla z haly hned pryč, protože jsem byla fakt smutná,“ dodává 21letá atletka.

Halovou čtvrtku si je třeba párkrát odzávodit

Každopádně závod jen doložil, že hladká čtvrtka v hale a venku jsou zcela odlišné disciplíny, pod širým nebem by se jí nic podobného přihodit nemohlo. „Tam má každý svoji dráhu a tam si může dělat, co chce,“ podotýká Vondrová. „Tady je to jiné. Je potřeba si to párkrát odzávodit a mně tohle chybělo. Když si doma v Čechách běžím závod jen sama se sebou a v klidu si seběhnu, nedá se to srovnávat. Tam si můžu zvolit i tempo, tady na to nemám prostor a musím se podřídit ostatním,“ doplňuje.

I když zrovna kontakt s de Witteovou nebyl nic hrozného, strkanice nejsou v hale výjimečné. A Vondrová přiznává, že v nich má trochu handicap. „Pár jsem jich už zažila a jen asi z jedné vyšla dobře, takže moje ‚ostré lokty‘ nejsou nic moc,“ směje se. Zkušenosti prostě ničím nenahradíš. „Je třeba se naučit, abych to v danou chvíli vyřešila co nejlíp a ostatním holkám neuhýbala. Na dráze je ovšem těžké vyhodnotit, jak to vlastně udělat. Někdy je lepší zpomalit a do chumlu vůbec nejít,“ říká.

Lada Vondrová za cílem upadla, když se snažila zachytit nástup soupeřky. Foto: Aleš Gräf

Určitě tak lze předejít pádům, které už nejednu favoritku připravily o cenný kov. V Toruni však Vondrová upadla až po finiši, bez cizího zavinění. „Já chtěla, aby mě de Witteová nepředběhla, ale nestačila jsem zachytit její nástup, bylo to těsně před cílem. Předklonila jsem se a moje nohy už nestačily,“ popisuje, co bylo příčinou.

Po doběhu se jí ve tváři zračila lítost, „fousovým“ neúspěchem zarmoutila i svého trenéra Jaroslava Jóna, který ji v Polsku doprovázel. „Byl taky zklamaný, protože se mi nepovedlo už druhé halové mistrovství Evropy,“ líčí Vondrová. Zároveň však zkušený kouč z pardubické Hvězdy, u kterého zůstala i po svém přestupu do pražského USK, závod hodnotil střízlivě. „Říkal, že nějaké taktické chybičky tam byly, ale že jsem to o moc líp udělat nemohla. Nebylo mi přáno. Mohla jsem mít samozřejmě lepší finiš, ale jak to bylo rychle rozběhlé, po tom tréninkovém výpadku jsem se toho bála. Rozebrali jsme si to spolu s tím, že je třeba si z toho odnést pozitivní věci a jít dál,“ dodává sportovkyně.

Na olympiádu ideálně přes čas i ranking

Vrchol halové sezony má za sebou, v té další už se, věřme, i díky vakcínám bude opět závodit před obecenstvem a atletům se díky tomu dostane povoleného dopingu v podobě povzbuzování. „Doufám v to,“ přitakává Vondrová. „Nejde však jen o diváky. Prázdná hala je pochopitelně smutná, ale všechna ta opatření… Musíte být celou dobu zavření na hotelu. Naštěstí nás aspoň pustili fandit (krajanům) — báli jsme se, že to nedovolí. Nelze nikam jít, jen na jídlo, nic se nedá dělat. Je to pochmurné, atmosféra nebyla, i když některé reprezentační týmy se snažily, seč mohly. Celé to bylo zvláštní. Testování, všude roušky. Doběhnout čtvrtku a nasadit si roušku není nic příjemného, to vám povím,“ glosuje závodnice.

Doběhnout čtvrtku a nasadit si roušku není nic příjemného, to vám povím.

Lada Vondrová

V podstatě jen pár hodin po příjezdu z Polska už se naplno vrhnula do přípravy na léto. Ta bude velmi krátká, první závody jsou tu co by dup. A Vondrová má pro venkovní sezonu velké ambice. Vyhlíží start na mistrovství Evropy do 22 let v Bergenu, klání Diamantové ligy a… odloženou olympiádu v Tokiu. Tam je limit 51,35 – osobák Vondrové z loňského léta, který se jí nepočítá jako kvalifikační. Čvrtkařka má ovšem velmi slušnou šanci dostat se do Japonska rovněž díky světovému žebříčku, který do startovních bloků v rozbězích pustí 48 nejlepších žen.

Lada Vondrová vybíhá ze zatáčky. Foto: Aleš Gräf

„Ten loňský výkon (ze 4. července 2020 z pražské Julisky) byl skvělý. Pak jsem se k němu už tolik nepřiblížila, měla jsem problémy s kotníkem. Letos před zraněním jsem v hale běhala dobře a věřila tomu, že i tam čtvrtku zvládnu pod 52. Venku bych ten čas chtěla zopakovat, protože je kvalitní, což pak zvyšuje šance přímo na závodech. Když se to povede, budu mít klid v duši. Ale je dobré to mít pojištěné i tím rankingem. Jsem průběžně dvacátá, to je hratelné,“ říká Vondrová o sportovním snu, jehož naplnění je tak blízko.

Vedle limitu pro olympiádu bude v následujících měsících plnit také kredity. V únoru jí totiž začal letní semestr na hradecké univerzitě, kde studuje speciální pedagogiku. „Byla jsem tam zapsaná už loni, a ukončila jsem to, protože jsem soutěžila (na mistrovství světa) v Dauhá a špatně jsem to uchytila. Proteklo mi to mezi rukama. Teď studuju znovu ten samý obor a chci se na to víc zaměřit,“ plánuje.

Čtěte též: Zlaté zklamání, limit utekl. Netrefoval jsem odraz, mrzí trojskokana Vondráčka

Sdílej.

Napsat komentář