Král sjezdařů na divoké vodě Rolenc chce vydržet do MS ve Francii

Ve své parádní disciplíně, sjezdu, už kanoista Ondřej Rolenc vyhrál, co se dalo. Přesto nemíní končit, třebaže mu — tak jako každému — kradou elán do sportování omezení spjatá s koronavirem a východisko z krize je v nedohlednu. Ostřílený pardubický vodák si před sebe naopak vytyčil ještě jednu finální metu.

„Chtěl bych vydržet do příštího roku, kdy mi bude třicet a kdy by se mělo konat mistrovství světa v Treignacu ve Francouzském středohoří,“ říká Rolenc, jejž hodně láká tamější řeka Vézère. „Snad se šampionát uskuteční,“ doufá.

Šance určitě existuje, mistrovství je pořád dost daleko. To ovšem neplatí o letošní sezoně, která by podle původního kalendáře měla startovat poslední březnový víkend. Dodržení termínu vzhledem ke zpřísnění covidových opatření věru není pravděpodobné.

S veřejnými závody bych v letošní sezoně vůbec nepočítal, třeba naše oblíbené sjezdy na Sázavě už asi můžeme rovnou škrtnout.

Ondřej Rolenc

„Je to nemlich to samý jako loni, jen trochu dřív,“ srovnává Rolenc lapálie v úvodních částech sezon. „Ani ze svazu nemáme žádné informace, jestli bude český pohár a tak. S veřejnými závody bych vůbec nepočítal. Naše oblíbené sjezdy na Sázavě je asi možné rovnou škrtnout. Uvidíme, jak to potom bude s cestováním, jestli nás s testy pustí aspoň na tranzit do Itálie nebo do Francie. Radši pojedu někam dál, po loňském roce mě nebaví být doma,“ přemítá.

Zábavu si v trudných časech přesto dokázal najít: jezdil na kole, taky si coby někdejší modelář zařídil „papíry“ na létání s dronem a s novou televizí vyzkoušel populární Netflix.
„Večery byly dlouhé. Dřív jsme s přítelkyní chodili aspoň jednou za měsíc do kina, a to pak nešlo. Přitom bych se podíval na nového Bonda nebo Top Gun, na který běží reklama už asi počtvrté, a premiéru pořád odkládají,“ nastiňuje.

Po sezoně si pak vychutnal lyžovačku v italském Livignu, kde nasadil skialpy a zařádil si i ve volném terénu. „Užil jsem si to víc než v jiných letech, našel jsem si první stopu v prašanu. Ale zase si člověk musel dávat víc bacha na to, kam se vrhne — kvůli lavinám,“ glosuje.

Vybavení nikdo nemusel měnit, neopotřebovalo se

Období, kdy byly zrušené soutěže, využil rovněž k pasivnímu odpočinku. Což byla v jeho případě velká novinka. „Od svých 12 let jsem neměl žádné tréninkové volno… Fyzička pak v létě sice nebyla taková jako jindy, ale nějak jsem se s tím vypořádal,“ podotýká.

Závody ke konci sezony prý dopadly jakž takž. „Znovu jsem si vyjel domácí titul ve sprintu. V dlouhém sjezdu jsem zlato o tři vteřiny prohrál, protože jsem na Lipně byl nemocný a nastydlý,“ říká Rolenc. Zlatou a stříbrnou medaili kromě singlu tehdy na Šumavě vybojoval také s deblovým parťákem Danielem Suchánkem, borcem z Vysokého Mýta.

Že se nemohl zúčastnit žádných klání v cizině, to Rolence samozřejmě zamrzelo, ale v Česku se vodáci z letního „okna“ snažili vyždímat maximum možného. „Na letní měsíce byly přesunuty sprinty v Roudnici, zvládlo se mistrovství republiky dospělých i dorosteneckých a žákovských kategorií. Konaly se i Budějovice, které pořádáme,“ vypočítává.

Pokud by se dál nesoutěžilo, prodejci lodí budou mít problém, přestane se to otáčet.

Ondřej Rolenc

Ale i tak se sjezdařům prakticky neopotřebovalo vybavení. „Lodě se moc neojely, nebyl důvod je měnit za nové,“ konstatuje Rolenc. „Hlavní závody (v přírodních korytech) odpadly, a když člověk umí trochu jezdit, na umělých kanálech loď neutrpí skoro žádný škrábanec,“ dodává.

Obyčejně má špičkový sjezdař jednu kanoi na rok a pak ji přeprodává dál, starší model se takhle nakonec dostane třeba až k nějakému dychtivému capartovi v oddíle. „Pokud by se dál nezávodilo, prodejci lodí na sjezd budou mít problém, přestane se to otáčet,“ soudí Rolenc.

Slalomáři to podle něj mají jinak. „Ti na kanále trénují každý den, jako třeba moje přítelkyně Kačka. Takže loď ošoupou, protože brousí špičkou a zadkem po dně. Pádlo se zase oškrábe o beton. Bundu na vodu oddělají za rok, pak už do ní stejně teče… Tam se to ničí v podstatě pořád stejně.“

Trenérem? Jednou možná ano

Přes všechny komplikace spojené s koronavirovou epidemií má elitní reprezentační sjezdař Ondřej Rolenc docela natrénováno. V tom je ale ve svém oddíle TJ Synthesia výjimkou. Hlavně mládež nabrala velké manko, tréninky jsou zrušeny.

„Když se na podzim znovu zakázalo sportovat, bylo už po dětské sezoně. Od té doby se vlastně stále nezačalo. Do tělocvičny nebo do bazénu na eskymáky děcka chodit nemohla,“ shrnuje Rolenc. V zimní přípravě tak klubová omladina stačila absolvovat pouze soustředění ve Špindlerově Mlýně. Na vodu se bohužel nedostane, což teď jen umocnil zákaz pohybu mezi okresy — ne všechny děti jsou přímo z Pardubic. „Na loděnici nikdo nesmí, areál je zavřený. I já si tam můžu vzít jen loď, to je všechno. Vytáhnu ji ven a převlékám se na parkovišti,“ líčí Rolenc.

Tohle si s neutěšenou minulou sezonou vážně moc nezadá; je skoro div, že se někteří malí vodáci na kanoistiku dosud „nevykašlali“. „Zatím jsme nějaký odliv naštěstí nepocítili a věříme, že nic takového ani nenastane. Ale děti ‚zvlčely‘, byly i nějaké průšvihy,“ připouští Rolenc. V té souvislosti se nabízí otázka: Nechystá se sám trénovat, až to situace dovolí? Mládežníci by sotva hledali výsledkově úspěšnější vzor než jeho…

Rolenc tuhle možnost nechává do budoucna otevřenou, nicméně nikam se nehrne. Jednak tvrdí, že skloubit přípravu dětí a svoji je před uzavřením vrcholové kariéry v zásadě nereálné, vedle toho chce pochopitelně trávit volné chvíle s přítelkyní. Tak třeba po mistrovství světa 2022 ve francouzském Treignacu, kde chce kariéru završit.

Přihlásil jsem se do trenérského kurzu, který byl v koroně online. Mám tu skripta o asi dvou stech stránkách, která se musím naučit a dodělat ho. Dveře jsem si nezavřel,“ prozrazuje Rolenc. Hned ale namítá: „Chrudoš (přezdívka šéfa klubu Jana Šťastného) se však ani nevyjádřil ve smyslu, že chce, abych trénoval děti, asi tam není ta důvěra. Je to volné, i když bych byl rád, kdyby od něj nabídka, jestli bych to nezkusil, přišla,“ přiznává.

Sdílej.

Napsat komentář