Český tým je ve stejné pozici jako my na Euru ’96. Nemá co ztratit, říká legenda Kubík

V semifinálovém rozstřelu s Francií na Euru 1996 čapnul míč hned po Zinédinu Zidanovi a jako první z Čechů se jal kopat penaltu proti gólmanu Bernardu Lamovi. Proměnil s přehledem, ukázal nervy ze železa. Luboš Kubík tehdy v Anglii, až na závěrečné klání ve skupině s Ruskem, nepatřil do základní sestavy, s fotbalovou družinou trenéra Uhrina tam odcestoval jako náhradník. Ovšem u jednoho z klíčových momentů stříbrného šampionátu nechyběl.

„Kolikrát máte takové tušení… Na tu penaltu jsem si věřil. Lamu jsem znal, pár jsem jich proti němu kopal předtím ve francouzské lize a všechny jsem dal. Byl jsem přesvědčený, že někam skočí, a pevně rozhodnutý, že to pošlu doprostřed brány. Dopadlo to tak, jak jsem předpokládal. Ale kdyby býval neskočil, byl bych za blbce…,“ líčí někdejší vynikající záložník či libero s odstupem čtvrtstoletí. Medaili, ke které tím přispěl, má pověšenou doma v pracovně.

Když jste v neděli sledoval první utkání letošní „české“ skupiny D Anglie-Chorvatsko, které se hrálo ve Wembley tak jako před 25 lety vaše finále s Němci, dýchlo to na vás zase z obrazovky?

Víte, že ani ne? Viděl jsem totiž až druhý poločas a přepínal jsem to na tenis, na koncovku prvního setu finále Roland Garros mezi Djokovičem a Tsitsipasem. Z toho fotbalu mě zajímala spíš úroveň pasáže, kterou jsem zhlédl. Wembley je teď navíc trochu jiné než za našich dob, takže na tu souvislost jsem si popravdě ani nevzpomněl.

Byl jste si před Eurem ’96 jistý, že v týmu budete, ještě předtím, než kouč Dušan Uhrin oficiálně oznámil nominaci?

Nevěděl jsem to — bojoval jsem o ni do poslední chvíle. Po zranění jsem se dostával zpátky do týmu, který jsem předtím v kvalifikaci pomáhal rozjíždět. Musel jsem se doléčit. Poslední půlrok jsem pak hrál v Drnovicích a snažil se tam probít. Povedlo se mi to možná i se štěstím, protože někteří kluci byli zranění.

Luboš Kubík

Bývalý fotbalový reprezentant, záložník či libero s výjimečnou kopací technikou. Později též trenér. Pochází z Chocně, narozen 20. ledna 1964 ve Vysokém Mýtě. Účastník MS 1990 v Itálii a stříbrného ME 1996 v Anglii. Za československý a český národní tým si připsal 56 startů, v nichž vsítil 13 gólů. Na klubové úrovni působil v Hradci Králové, Slavii Praha, Fiorentině, Metách, Norimberku, Drnovicích, Lázních Bohdanči, Chicagu a Dallasu. Jako trenér vedl Wroclaw a Torquay, působil též jako asistent u týmu USA na olympiádě i na mistrovství světa. V Hradci Králové dělal krátce sportovního ředitele, posléze pracoval ve Slavii jako šéf skautingu. Žije v Pardubicích a je úzce provázán s místním prvoligovým klubem, figuruje v jeho dozorčí radě.

S útočníkem Radkem Drulákem jste byli protřelí internacionálové. Přesto: Že jste se oba dostali na soupisku z vesničky typu Drnovic, byť tehdy kapitálově silných, je celkem rarita, ne?

Asi je. Ale s Drnovicemi jsme nehráli špatný fotbal, v lize jsme byli pátí, dokonce jsme porazili 3:0 mistrovskou Slavii… Byl tam docela dobrý mančaft a Radek Drulák se stal nejlepším střelcem ligy (se 22 góly).

Domluvili jste se pak s trenérem Uhrinem dopředu na vaší roli?

Ano. Řekl mi, že se mnou počítá jako s náhradníkem za Mirka Kadlece, a ptal se, jestli s tím mám nějaký problém. Já mu odpověděl, že samozřejmě nemám, že jsem rád, že můžu jet. Byl jsem připravený kdykoli naskočit, pokud by se Mirek třeba zranil.

Dočkal jste se proti Rusku, když byl Kadlec vykartovaný, a navlékl jste si místo něj i kapitánskou pásku. To byl divoký zápas, zkuste na něj prosím zavzpomínat.

Co si pamatuju, měli jsme vynikající první poločas, vedli jsme 2:0. Nastřelili jsme tam břevno, tyčku, mohlo být dávno rozhodnuto… A pak se to najednou ve druhé půli otočilo. Rusové z nenápadné šance dali gól, později Besčastnych vystřelil ze strašné dálky, balon zaplaval a prohrávali jsme. Utkání se nám však ještě podařilo zremizovat (3:3) a druhý zápas mezi Italy a Němci nám pomohl, protože to byla taky remíza (0:0). Byla to klika, ale postoupili jsme.

Vy jste s Rusy mohl skórovat z přímého kopu tak jako v devadesátém na MS v Itálii proti Kostarice. Jen jste mířil na opačnou stranu, doleva.

Za Rusy chytal Čerčesov, znali jsme se z bundesligy. Tušil jsem, že by mohl jít za zeď, a snažil jsem se balon umístit tam, kde stál. Věřil jsem, že se pohne, tak jsem to tam tvrdě vystřelil. Ale on tam zůstal… Byl jsem z toho zklamaný, protože se mi tu střelu povedlo trefit přesně tam, kam jsem chtěl. Čekal jsem, že udělá aspoň krok, ale nestalo se.

To si dost ubíráte, tak zadarmo to nebylo. Čerčesov se musel vytasit se slušným skokem.

Dobře, asi už to nevím úplně přesně. (úsměv) Ale ten balon prostě měl.

Pak jste jako střídající hráč zasáhl do závěru čtvrtfinále s Portugalskem (1:0) a do zmíněného semifinále s Francií (1:0 po penaltách). Sice vás čekalo prodloužení, ale neposlal vás kouč ve druhém případě na plac právě i kvůli možnosti, že by se mohl kopat rozstřel?

Hlavně mě tam dal proto, abych hru zklidnil a udržel míč. Byli jsme pořád pod tlakem, Francouzi měli vynikající mančaft. Do penalt zbývala ještě dlouhá doba — to bychom se museli zeptat přímo jeho, jestli mě střídal i s tím.

Můj bratr si vybavuje, že jste se vedle té první pak chystal i na šestou, kterou nakonec rozhodl o postupu Miroslav Kadlec. Trenér vás prý měl zarazit. Nešlo to podle pravidel?

Byla tam spousta nervozity a adrenalinu. Začala se kopat další série, a protože nebyla napsaná jména, nikomu se do toho moc nechtělo. Ale já byl v pohodě, že bych ji zase dal, a kluci mě pošoupli, ať tam jdu. Tak jsem se tam rozběhl — myslel jsem si, že po těch pěti už jsou jiné regule a že to třeba půjde. Pak mě asi vrátil rozhodčí. Měl zaznamenané, že už jsem kopal.

Kluci mě pošoupli, ať jdu i na šestou penaltu. Byl jsem v pohodě a myslel, že to třeba podle regulí půjde. Ale pak mě asi vrátil sudí, že už jsem kopal.

Luboš Kubík

Byly ty penalty pro vás nejsilnějším momentem Eura?

Silných momentů byla řada, do každého zápasu jsme šli jako outsider. Ale tady šlo o finále, takže to asi o něco víc na city bylo.

Jaká byla divácká podpora vašeho mužstva v Anglii ve srovnání s mistrovstvím světa v Itálii? Tam to bylo krátce po sametu, kdežto za kanál už cestovky hromadně vypravovaly autobusy…

Já myslím, že i když v Anglii za námi byl velký počet fandů, v Itálii jich bylo ještě víc. Jak jste řekl, bylo to po sametové revoluci a najednou všichni dostali šanci dostat se ven. Tohle byla velká příležitost. Pamatuju si, že za námi jezdili, už když jsme hráli skupinu ve Florencii. Pak i do Milána. V Itálii byla ta podpora daleko větší. V Anglii kromě toho byly i nějaké problémy se vstupenkami.

Považujete si setkání s prezidentem Havlem a královnou Alžbětou II. při dekorování vicemistrů?

Byl to nádherný pocit, další státníci, se kterými jsem si mohl podat ruku. Vážím si toho moc. Pak jsem měl tutéž možnost ještě s Bidenem, Obamou, Clintonem nebo Mandelou. Je to jeden ze střípků, který ve mně zůstává.

Kam to podle vás mohou Češi na Euru dotáhnout letos?

Jsou ve stejné pozici, jako jsme tehdy byli my. Mají velice těžkou skupinu, takže nemají co ztratit, zkusí to. Šance určitě je. Důležitý bude první zápas, kdy jdou na relativně nejslabšího soupeře z těch tří (Skotsko). Angličané i Chorvaté mají velkou kvalitu. Ten první zápas reprezentanti musejí bodově zvládnout, pak se uvidí. Bylo by bláhové, kdyby spoléhali na to, že v posledním utkání udělají něco ve Wembley proti Anglii.

Jaký fotbal tedy čekáte od prvního utkání se Skoty?

Z naší strany to asi bude hodně taktické. Skotové jsou přece jen doma, budou se snažit vyhrát. Nevím, kolik diváků bude na zápas vpuštěno, ovšem podporu budou mít velkou. Ale kdoví, třeba jim to bude trochu svazovat nohy.

Skotové jsou doma a před svými fanoušky se budou snažit vyhrát. Ale kdoví, třeba jim to bude trochu svazovat nohy.

Luboš Kubík

Kdo v českém týmu vás svojí hrou nejvíc baví?

Patrik Schick — věřím, že se vpředu prosadí. A že šampionát ve výborné formě odehraje Souček, na kterého se velice spoléhá. Důležité však bude, jak zahraje obrana. Budu jim držet palce.

V sobotu se stala velmi vážná věc, kolaps Dána Christiana Eriksena v zápase s Finy. Viděl jste to?

Neviděl, ale byl jsem z toho velmi zaskočený, hrozná situace. Právě kvůli tomu Dánové podle mě to utkání pak nezvládli. Když se něco takového přihodí, těžko se soustředíte na to, abyste vyhrál fotbalový zápas… Já zažil zlomenou nohu, což je oproti tomuhle prkotina, a hrát se mi nechtělo.

Naštěstí žije, to je to nejpodstatnější.

Ano. Eriksen je navíc hráč, kterého mám rád, protože je to kreativní fotbalista. Doufejme, že se dá do kupy.

Ještě krátce k Pardubicím. Co říkáte na to, co trenér Krejčí letos s týmem nováčka v první lize předváděl?

Pro mě to bylo obrovské překvapení. Myslel jsem si, že se v lize udržíme, ale nenapadlo by mě, že dokážeme odehrát takovouhle sezonu, skončíme tak vysoko (7.) a získáme tolik bodů. Velký respekt k hráčům a celému realizačnímu týmu.

Výrazně jste se angažoval v otázce rekonstrukce Letního stadionu. V jeho areálu už se nějakou dobu bourá. Jste rád, že se konečně něco reálně děje?

Moc. Fandím Pardubicím, ale i Hradci, který je na tom podobně. Obě města a kluby si stadion zaslouží. Těším se na to, až se bude moci hrát derby. Ať už v Pardubicích, nebo v Hradci.

Čtěte též:
Naše síla byla v soudržnosti. U některých soupeřů tohle skřípalo, říká kapitán fotbalistů
Kouč fotbalistů Krejčí: Vážím si toho, jak kluci dokázali přepnout na tempo i kvalitu první ligy
Komentář: Obdivuhodná premiéra. Pardubice byly jedním z top nováčků za poslední léta
Porážka v derniéře s Jabloncem: Střely mimo, ale i nezdolný Toml a „Eweho“ tanečky
Poctivá hra v obraně, neomylný Cadu i duel příbuzných při těsném vítězství v Příbrami

Sdílej.

Napsat komentář